25 C 238/2019-340 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 25.10.2019 domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen jako „ERÚ“) ze dne 2.11.2018 č.j. 05468-21/2018-ERU a navazujícího rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 20.8.2019 č.j. 05468-31/2018-ERU tak, že se určuje, že žalobci vznikl, trvá a vůči žalovanému mu od 16.11.2017 náleží nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické výrobně elektřiny FVE, , adresa, ,89 MWp, evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci , jméno FO, na pozemcích parc.č. , Anonymizováno, , všechny v katastrálním území , adresa, , provozované na základě licence na výrobu elektřiny č., hodnota, , ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od 1.ledna 2010 do 31.prosince 2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, konkrétně pro rok 2017 ve výši 13.366 Kč/MWh a pro rok 2018 ve výši 13.525 Kč/MWh. Dále se žalobce domáhá toho, aby byla žalovanému uložena povinnost provést, resp. žalobci umožnit provést registraci shora uvedené fotovoltaické výrobny elektřiny v systému operátora trhu tak, že ve vztahu k této výrobně bude v systému operátora trhu zaregistrována podpora elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu od 1.1.2010 do 31.12.2010. Dále se žalobce domáhá zaplacení částky 4.442.953,54 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % p.a. z této částky od 7.5.2018 do zaplacení.2. Žalobce v návrhu uvádí, že je držitelem licence č. , hodnota, na výrobu elektřiny podle § 4 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a to na základě rozhodnutí ERÚ ze dne 15.12.2010 č.j. 12744-15/2010-ERÚ. V rámci svého podnikání se zabývá výrobou elektřiny ze slunečního záření prostřednictvím fotovoltaické elektrárny FVE , adresa, . Rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci dne 21.12.2010, FVE , adresa, je připojena k distribuční soustavě na základě smlouvy o připojení ze dne 4.5.2010, k tzv. prvnímu paralelnímu připojení k distribuční soustavě došlo dne 20.12.2010. Žalovaný je na základě licence ERÚ č. , hodnota, operátorem trhu, vede tzv. systém operátora trhu podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, do něhož jsou výrobci (tj. i žalobce) povinni zaregistrovat zvolenou formu podpory elektřiny a její změnu. Žalovaný je také povinen hradit výrobcům elektřiny zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, a to k žádosti výrobce na základě vyúčtování, které se uskutečňuje na základě naměřených nebo vypočtených hodnot evidovaných žalovaným jako operátorem trhu. Nabytím právní moci o udělení licence (21.12.2010) a připojením FVE , adresa, k elektrizační soustavě (20.12.2010) došlo k naplnění podmínek vzniku nároku žalobce na státní podporu výroby elektřiny ve smyslu tehdejšího zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Tento nárok vznikl a trval i ke dni účinnosti zákona o podporovaných zdrojích energie.3. Pravomocné rozhodnutí o udělení licence pro FVE , adresa, ze dne 15.12.2010 bylo na základě žaloby Nejvyššího státního zástupce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016, tedy po pěti letech provozu, zrušeno s odůvodněním, že nebyly splněny zákonné podmínky pro její udělení. Soud neuvedl, zda byla licence zrušena s účinky ex tunc nebo ex nunc. Kasační stížnost podaná žalobcem byla zamítnuta, ústavní stížnost poté odmítnuta. S ohledem na zrušení rozhodnutí o udělení licence muselo být o žádosti žalobce o udělení licence opět rozhodnuto. Podaná žádost byla rozhodnutím ERÚ ze dne 19.9.2017, č.j. 12744-65/2010-ERU zamítnuta, na základě rozkladu bylo dne 6.11.2017 vydáno rozhodnutí č.j. 12744-74/2010-ERU, kterým byla licence pro FVE , adresa, udělena, a to na základě stejné žádosti a se stejným identifikačním číslem, jako v roce 2010; rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.11.2017. Žalobce proto tvrdí, že FVE , adresa, byla uvedena do provozu již dne 21.12.2010 a má proto nárok na podporu elektřiny stanovenou cenovým rozhodnutím ERÚ pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010. Žalovaný však odmítá žalobci podpory vyplácet s odůvodněním, že FVE , adresa, byla uvedena do provozu až dne 16.11.2017. Žalobce se proto obrátil na ERÚ, který rozhodnutím ze dne 2.11.2018, č.j. 05468/21-2018-ERU, návrh zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který Rada ERÚ rozhodnutím ze dne 20.8.2019 č.j. 05468/31-2018-ERU zamítla a napadané rozhodnutí potvrdila. ERÚ, resp. Rada ERÚ dospěly závěru, že licence na výrobu elektřiny z roku 2010 byla soudem zrušena s účinky ex tunc, proto žalobce nesplnil podmínky pro uvedení FVE , adresa, do provozu v roce 2010 a nárok za podporu stanovený pro zdroje uvedené do provozu v tomto roce mu nevznikl.4. Žalobce považuje rozhodnutí ERÚ za nesprávná, trpící vadami, a cítí s jimi být dotčen na svých právech. Žalobce se opakovaně pokusil zaregistrovat FVE , adresa, jako výrobnu uvedenou do provozu dne 21.12.2010. Dne 11.1.2018 při provádění registrace v systému žalovaného žalovaný umožnil žalobci vyplnit všechny požadované údaje, avšak dle požadavků žalovaného. Namísto data uvedení provozu ke dni 21.12.2010 tak bylo uvedeno datum 16.11.2017, jako datum první paralelního připojení bylo v systému uvedeno 13.12.2017, zatímco žalobce požadoval registraci data 20.12.2010. Jako datum podpory je uvedeno 11.1.2018, přestože správné je datum 21.12.2010. Registrace takto vynucená žalovaným nebyla dokončena, neboť ji nepotvrdil příslušný provozovatel distribuční soustavy, který požadoval uvedený týchž údajů, které se původně pokusil zaregistrovat žalobce. Žalobce proto dne 2.2.2018 uplatnil u žalovaného reklamaci registrace, neobdržel však žádnou odpověď a údaje rozhodující o výši podpory zůstaly v systému nesprávné, čímž žalobci vznikla újma v podobě nevyplaceného zeleného bonusu, neboť registrace v systému je nutným předpokladem pro její čerpání. Žalobce dne 2.5.2018 zaslal žalovanému naměřené hodnoty vyrobené elektřiny ve FVE , adresa, za období listopad 2017 až březen 2018, žalovaný na vyúčtování nereagoval. Žalobce proto podal k ERÚ i návrh na vyplacení příslušných bonusů v celkové výši 4.442.953,54 Kč vypočtené dle cenového rozhodnutí ERÚ č. 5/2016 (za rok 2017) a č. 3/2017 (za rok 2018). Vedle nároku na výplatu zeleného bonusu a příslušného úroku z prodlení se žalobce domáhal určení existence nároku na podporu elektřiny ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 a registrace v systému operátora trhu dle svých požadavků. Žalobce je přesvědčen, že jedině autoritativním potvrzením existence právního nároku žalobce na podporu je možno docílit správné registrace, čímž je dán naléhavý právní zájem.5. Spornou otázkou tedy je, od kdy lze pro účely podpory považovat FVE , adresa, za uvedenou do provozu. Dle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Rada ERÚ ale dovozuje, že ke zrušení licence ze dne 15.12.2010 došlo s účinky ex tunc, neboť žalobce ohledně práv nabytých z rozhodnutí o udělení licence nebyl v dobré víře, a je proto třeba na ni hledět, jako by nebyla. Chybí proto jedna z podmínek pro to, aby bylo možné FVE , adresa, považovat za uvedenou do provozu v roce 2010 a splňující tak podmínky pro výplaty příslušných bonusů. Rada ERÚ se ztotožnila se závěrem ERÚ, že nedostatek dobré víry žalobce plyne z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016, se kterým ERÚ nemůže polemizovat a kterým je vázán. Důvod zrušení rozhodnutí o udělení licence lze přičítat pouze žalobci. Rada ERÚ odmítla tvrzení žalobce, že licence byla zrušena toliko s účinky ex nunc, neboť tento účinek rozhodnutí správního soudu je podmíněn dobrou vírou a skutečností, že se účastník řízení na důvodech zrušení rozhodnutí nepodílel; na podporu tohoto názoru odkázala Rada ERÚ na rozsudek NSS č.j. 2 As 139/2016-22, který se však týká účinků rozhodnutí v přezkumném řízení podle § 99 s.ř. Podle Rady ERÚ lze tyto závěry použít analogicky i na posouzení této věci, což žalobce s odkazem na judikaturu a odbornou literaturu označuje za nepřípustné, pokud je ke škodě a nikoli ku prospěchu účastníku řízení. Žalobce má proto za to, že ke zrušení rozhodnutí o udělení licence došlo s účinky ex nunc, a nikoli zpětně, k čemuž odkázal na rozsudek NSS ze dne 7.9.2