10 C 116/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Manžel se návrhem podaným dne 2.7.2021 domáhal rozvodu s odůvodněním, že se manželé během roku 2018 vzájemně odcizili a jejich vzájemná komunikace je čistě formálního charakteru. Manželka se v prosince 2020 odstěhovala ze společné domácnosti. Manželé mají dvě nezletilé děti, jejichž poměry pro dobu po rozvodu byly pravomocně upraveny. Napětí mezi manžely a jejich názorové rozdíly nepomohlo odstranit ani vyhledání odborné pomoci psychologa. Manželství považuje za nenapravitelně rozvrácené s tím, že o obnovení soužití již nemá zájem. 2. Manželka uvedla, že taktéž považuje manželství za rozvrácené, nicméně nesouhlasí s tím, co manžel prezentuje jako příčiny rozvratu manželství. Jejich soužití považuje za velmi nevyrovnané, chod rodiny se v podstatě podřizoval manželové programu, který byl velmi nabitý, a to nejen kvůli jeho častým pracovním cestám do ciziny. Manžel nebral ohledy na ostatní členy rodiny a upřednostňoval časově náročný paragliding před potřebami manželky a dětí. V době těhotenství s druhým dítětem a poté i po jeho narození jí nebyl dostatečnou oporou, což vedl k jejich odcizení a pocitu frustrace na její straně z důvodu nenaplněné touhy po společném životě. 3. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v Olomouci, část Svatý Kopeček, bazilika Navštívení Panny Marie 4. Manželé mají dvě nezletilé dětí, a to dceru [jméno], [datum narození], a syna [jméno], [datum narození], jejichž poměry pro dobu po rozvodu byly upraveny rozsudkem zdejšího soudu č.j. P 51/2021-48 ze dne15 .4.2021, kterým byly obě děti svěřeny do péče matky a otci stanoveno výživné. Rozsudky nabyly právní moci dne 8.6.2021. Uvedené má soud za prokázané shora citovaným rozsudkem a výpisem z centrální evidence obyvatel. 5. Ze sdělení Úřadu městské části Praha 8 – oddělení sociálně právní ochrany dětí soud zjistil, že uvedenému úřadu jako koliznímu opatrovníkovi dětí nejsou známy žádné zvláštní důvody, které by bránily rozvodu jejich rodičů. 6. Z výpovědi manželky soud zjistil, že ta má za to, že ta považuje za příčinu rozvratu manželství skutečnost, že se manžel po narození dětí nedokázal adaptovat na novou situaci. Přestože byl pracovně velmi vytížen a velkou část pracovní doby trávil na služebních cestách v cizině, většinu svého volného času věnoval svému koníčku – paraglidingu. Tento upřednostnil před potřebami manželky i v době, kdy jí nebylo kvůli komplikacím v těhotenství dobře, což těžce nesla. Manželství nefungovalo ani po otázce finanční, kdy veškerá rozhodnutí ohledně peněz činil manžel a ona měla k dispozici pouze malou část jejich příjmů. 7. Z výpovědi manžela soud zjistil, že za zásadní problém považuje způsob komunikace ze strany manželky, která s ním opakovaně ze zcela malicherných důvodů (např. podle ní nevhodně zvolené oblečení) přestala na několik dní komunikovat. Co je toho důvodem se obvykle dozvěděl až následně, většinou od její matky. Problémy v komunikace se snažili bez úspěchu řešit za pomoci psycholožky a dalších dvou terapeutů, doporučených jejich společným knězem. Manželka s ním v podstatě přestala komunikovat poté, co se dozvěděli o jejím druhém těhotenství, přičemž tento stav trvá dodnes. Od té doby si sdělovali pouze nezbytné věci, nepanovali mezi nimi jakákoliv intimita, neměli sex. S tím, že jeho nová práce bude obnášet řadu služebních cest, byla manželka předem seznámena a souhlasila s tím, aby nabízenou pozici přidal. Na služebních cestách tráví tak 30- 40% pracovních dní, ve volném čase se vždy snažil věnovat rodině. Na tom, že bude i nadále provozovat paragliding se dohodli ještě před uzavřením manželství. Paraglidingem tráví tak 20 dní z dovolené a aby si zachoval výkonnost, musí ve vzduch trávit minimálně 25 dní. 8. Z přehledu pracovních cest a času stráveného paraglidingem za období od května 2018 do prosince 2019 soud zjistil, že manžel měl v průběhu shora uvedeného období téměř v každém měsíci až několik pracovních vícedenních cest to ciziny, takže podstatnou část týdne nebyl doma. Kromě toho v období od května do října trávil opakovaně delší časové úseky paraglidingem. Manžel sice zpochybnil, že by záznamy vedené manželkou zcela odpovídaly realitě (některé akce byly pouze naplánované, ale neuskutečnily se), nicméně nekonkretizoval, kterých záznamů se to týká. 9. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ust. § 755 odst. 2 o.z. když je soužití manželů rozvráceno, nemůže být rozvedeno, a/ byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b/ se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle ustanovení § 755 odst. 3 o.z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle ustanovení § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 10. Soud má za to, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že manželství je trvale, hluboce a nenávratně rozvráceno, o čemž svědčí skutečnost, že manželé žijí již téměř rok odděleně a v podstatě od poloviny roku 2018 omezili svoji komunikaci na řešení záležitostí kolem provozu domácnosti a dětí. Po shora uvedenou dobu spolu ani intimně nežijí a z jejich vztahu se vytratila jakékoliv intimita nebo pocit sdílení. Uvedené problémy se jim nepodařilo překonat ani za pomoci odborníků. Za příčinu rozvratu manželství soud považuje neschopnost obou manželů upozadit sama sebe a své ego, jakož i nedostatečnou vnímavost k potřebám toho druhého. V případě manželky je jedná o neschopnost překonat pocit ublíženost v případě jednotlivých neshod, což mělo za následek vytvoření komunikační propasti mezi manžely. V případě manžela se jedná o neschopnost alespoň krátkodobě upřednostnit zájmy rodiny před svými koníčky. Byť manželka vstupovala do manželství s tím, že se manžel věnuje časově náročnému koníčku, považuje soud za pochopitelné, že ve vypjatých situacích (např. když trpěla těhotenskými nevolnostmi nebo když musela zvládat péči o novorozeného syna a roční dceru) očekávala výraznější pomoc a zapojení manžela. Skutečnost, že manžel uvedené nijak nezohlednil a nadále se naplno věnoval svému koníčku, byť ve stejné době trávil kvůli služebním cestám mimo domov pravidelně minimálně 30- 40% pracovního týdne, přispělo velmi výrazným způsobem k tomu, že manželka oprávněně takového jeho chování pociťovala úkorně. V současné době lze jejich manželství označit za zcela formální svazek, kdy lze s ohledem na jejich aktuální postoj stěží očekávat obnovení pocitu sounáležitosti, jakož i manželského soužití, byť jsou oba manželé věřící a rozpad rodiny těžce nesou. Soud proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 23 věty prvé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. V řízení nevyšly najevo okolnosti, jež by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení podle ust. § 23 věty druhé tohoto zákona.