13 C 97/2022-78 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], jakožto původní věřitelka pohledávky, uzavřela dne 25. 4. 2014 s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě níž bylo žalované zapůjčena částka 2 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně nedisponovala podklady pro prokázání řádného posouzení úvěryschopnosti, domáhala se žalobou pouze vrácení bezdůvodného obohacení. Předmětná pohledávka byla z původní věřitelky postoupena dne 21. 12. 2017 smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, z čehož žalobkyně odvozuje svou aktivní legitimaci v tomto řízení. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, učinil soud po provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (dále jen„ předchůdkyně“) uzavřela dne 25. 4. 2014 smlouvu o zápůjčce a Příkaz k úhradě (dále jen„ smlouva“), dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zapůjčit žalované částku 2 000 Kč. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že jí byla předána částka 2 000 Kč v hotovosti (to vše prokázáno výše specifikovanou smlouvou o zápůjčce). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 vzal soud za prokázané, že z původní věřitelky žalované byla touto smlouvou na žalobkyni postoupena předmětná pohledávka za žalovanou. Žalobkyně žalované řádně oznámila postoupení pohledávky od předchůdkyně (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 a podacím archem ze dne 26. 1. 2018). Žalobkyně žalované též zaslala s dostatečným předstihem před podáním žaloby předžalobní výzvu k plnění (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 a podacím archem ze dne 14. 5. 2020). Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je co do výše bezdůvodného obohacení po právu, tedy co do v hotovosti poskytnutých 2 000 Kč. Žalovaná od předchůdkyně přijala uvedenou částku bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o. z., když uzavření smlouvy o zápůjčce nebylo prokázáno, resp. uvedená smlouva byla shledána absolutně neplatnou, neboť předchůdkyně řádně neposoudila úvěryschopnost žalované. Žalovaná je z toho důvodu povinna žalobkyni tuto poskytnutou částku vrátit. Žalovaná přitom netvrdila, že by částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, žalobkyni vrátila. Z uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni nárok spočívající v bezdůvodném obohacení ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se též ocitla v prodlení s navrácením bezdůvodného obohacení, a to ihned poté, co se bezdůvodně obohatila, tedy 25. 4. 2014, kdy jí byla částka od předchůdkyně vyplacena, pročež žalobkyně byla oprávněna dle § 1970 o. z. požadovat ode dne prodlení se zaplacením dluhu zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny advokátky dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), za tři úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokátky za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobkyně tak činí 1 489 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.