22 C 81/2022-76 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhá po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku ve výši 2 400 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé mu v důsledku neplatné dražby bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa] stojící na parcele [číslo] spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a parcely [číslo] zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], obec Praha vedené u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen„ Nemovitost“). V žalobě dále uvedl, že veřejnou (elektronickou) dražbu konající se [datum] prováděla žalovaná 1 na základě návrhu žalované 2. Žalobce při této dražbě vydražil Nemovitost za cenu ve výši 3 100 000 Kč, kterou uhradil a byl zapsán jako vlastník Nemovitosti do katastru nemovitostí. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 17 Co 315/2017-157 (v právní moci dne [datum]) byla dražba prohlášena za neplatnou. Podle judikatury, pokud soud prohlásí dražbu za neplatnou, deklaruje tím, že vydražitel vlastnické právo k vydražené Nemovitosti nikdy nenabyl. Žalovaná 1 žalobci odpovídá za škodu způsobenou mu porušením zákona o veřejných dražbách a žalovaná 2 za škodu způsobenou mu neoprávněným návrhem na provedení dražby. Žalobce proto vyzval žalované dne [datum] k úhradě způsobené škody ve výši 2 400 000 Kč spočívající v ušlém zisku odpovídajícímu rozdílu mezi kupní cenou Nemovitosti ke dni konání dražby tj. 3 100 000 Kč a hodnotou Nemovitosti ke dni rozhodnutí o neplatnosti dražby tj. 5 500 000 Kč podle znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Žalované mu však požadovanou škodu neuhradily. 2. Žalovaná 1 v podání ze dne [datum] uvedla, že uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Připustila, že na základě návrhu žalované 2 konala veřejnou dražbu nedobrovolnou Nemovitosti, jejímž vydražitelem se za cenu ve výši 3 100 000 Kč stal žalobce, který tuto cenu uhradil. Dražba byla prováděna na návrh dražebního věřitele tedy žalované 2, která svou pohledávku podle ust. § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách doložila jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, a to usnesením o soudním prodeji zástavy ze dne 8. 1. 2014, č. j. 30 C 4/2013-29 Městský soud v Praze pak následně rozsudkem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 17 C 315/2017-157 prohlásil dražbu za neplatnou s odůvodněním, že není možno konat veřejnou pouze na základě usnesení o soudním prodeji zástavy, jak to vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 10. 2017, sp. zn 21 Cd 1871/2017. Až do vydání naposledy zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, však byla žalovaná 1 i 2 opakovaně ujišťovány, to i soudy, že jejich postup je zcela v souladu s právními předpisy. Řízení o neplatnosti dražby v této věci však v době vydání předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu již probíhalo, vyslovení neplatnosti dražby tak nebylo možné předejít. Obě žalované tak byly v dobré víře, že jednají v souladu se zákonem a stejný názor zastával dokonce i žalobce v této věci. Žalovaná 1 tak má za to, že žalované nenesou odpovědnost za požadovanou škodu. 3. Žalovaná 2 v podání ze dne [datum] uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhuje žalobu také zamítnout. Také připustila, že k jejímu návrhu byla nařízena a provedena dražba nedobrovolná, a to dne [datum] a vydražitelem zástavy se za cenu ve výši 3 100 000 Kč stal žalobce, který tuto cenu následně uhradil. Poté však rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 17 C 315/2017-157 byla dražba prohlášena za neplatnou. Žalovaná 2 však důrazně odmítá, že by neplatnost dražby byla způsobena pochybením na její straně či snad porušením povinností, jež jí vyplývaly ze zákona či ze smlouvy. Dle právního názoru, který byl v době konání dražby dne [datum] obecně přijímán, bylo usnesení o soudním prodeji zástavy hodnoceno jako vykonatelné soudní rozhodnutí, které má na mysli ust. § 36 odst. 1 zákona o dražbách, jako jiné vykonatelné rozhodnutí, jehož soudní výkon připouští zákon a provedení nedobrovolné dražby dle zákona o veřejných dražbách na základě takového usnesení bylo zcela po právu. Pokud tedy žalovaná 2 zahájila dražbu na základě usnesení o soudním prodeji zástavy, stalo se tak v dobré víře, že jedná v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu je přesvědčena, že za vzniklou situace nenese odpovědnost a nárok žalobce na náhradu škody považuje nedůvodný. 4. Jelikož je žalobce státním příslušníkem Švýcarské federace a žalované právnickými osobami se sídlem v Česku, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (ust. § 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu ke Švýcarsku platí úmluva o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne [datum] (Luganská úmluva). Podle čl. 2 odst. 1 Luganské úmluvy nestanoví-li tato úmluva jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého státu vázaného touto úmluvou, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Pravomoc českých soudů k rozhodnutí této věci tedy vyplývá z ust. čl. 2 odst. 1 Luganské úmluvy, neboť obě žalované mají sídlo na území České republiky. Rozhodným právem je právo české, a to podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), jelikož škoda měla žalobci vzniknout na území Česka. 5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 6. Dne [datum] se konala veřejná (elektronická) dražba, jejímž navrhovatelem byla žalovaná 2 a dražebníkem (organizátorem dražby) žalovaná 1, přičemž předmětem dražby byla Nemovitost. Vydražitelem Nemovitosti se stal žalobce, a to za cenu ve výši 3 100 000 Kč, kterou následně uhradil. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2019, č. j. 17 Co 315/2017-157, byla dražba prohlášena za neplatnou (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). Soud prohlásil dražbu za neplatnou z důvodu, že k jejímu konání nebyly splněny zákonné předpoklady dle ust. § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, neboť chyběl exekuční titul, na jehož základě by dražba mohla být provedena. Exekučním titulem není vykonatelné usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy vydané v řízení podle ust. § 353a až 358 z. ř. s. (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 17 Co 315/2017-157). Žalobce následně dopisem (viz předžalobní výzva ze dne [datum]) doručeným žalovaným dne [datum] (viz dodejky datových zpráv ze dne [datum]) vyzval žalované k úhradě škody ve výši 2 400 000 Kč jako rozdílu mezi vydraženou částkou a cenou bytu stanovenou znaleckým posudkem ve výši 5 500 000 Kč (viz znalecký posudek [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]), žalované mu však uvedenou částku neuhradily. 7. Je třeba přisvědčit žalobci, že vysloví-li soud neplatnost dražby, deklaruje tím, že vydražitel vlastnické právo k vydraženým nemovitostem nikdy nenabyl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo [číslo]). Zároveň však z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že žalobci nemohla vzniknout škoda spočívající v hodnotě pozemku, jestliže tuto majetkovou hodnotu nikdy nezískal, a tedy ji nemohl ani pozbýt (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2/2021 ze dne 16. 2. 2021). Přestože žalobci byl v předmětné dražbě dne [datum] udělen přílep a zaplatil i cenu dosaženou vydražením, vlastníkem Nemovitosti se v důsledku prohlášení dražby za neplatnou soudem nikdy nestal, a proto mu nemohla vzniknout škoda spočívající v ušlém zisku odpovídajícím rozdílu hodnot Nemovitosti ke dni prohlášení dražby za neplatnou a ke dni konání dražby. Pokud žalobce namítal, že na věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2858/2015 ze dne 20. 10. 2016, soud s tím nesouhlasí, když uvedené rozhodnutí sice týká určení výše náhrady škody spočívající v ušlém zisku, ale jde o věc skutkově odlišnou.. 8. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl (výrok I.). 9. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1 (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) tak, že uložil žalobci, aby zaplatil žalované 1, která byla v řízení plně procesně úspěšná, náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení tohoto ve výši 66 066 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 400 000 Kč sestávající z částky