23 C 49/2020-441 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se svojí žalobou doručenou do podatelny Obvodního soudu pro , adresa, dne 28.2.2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky 5.746.334,- Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 19.5.2008 Smlouvu o poskytování právních služeb. Následně žalovaný poskytoval žalobci právní služby ve všech věcech, řízeních a jednání souvisejících s jeho osobu a týkajících se jeho osoby. Mimo jiné zastupoval žalovaný žalobce (na základě řádně vystavené plné moci) v řadě správní a soudních řízení se správcem daně, resp. , právnická osoba, , právnická osoba, ředitelstvím. Žalovaný tedy poskytoval právní služby a zastupoval žalobce i ve věci doměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2006 až listopad 2006. Dodatečnými platebními výměry byla žalobci jako daňovému subjektu doměřena daň z přidané hodnoty v celkové výši 7.076.170,- Kč. Odvolání žalobce proti těmto dodatečným platebním výměrům bylo rozhodnutím , právnická osoba, , právnická osoba, v , adresa, ze dne 16.9.2011, č.j. 5429/11-1300-601383 zamítnuto. Správní žaloba proti tomuto rozhodnutí , právnická osoba, , právnická osoba, v , adresa, nebylo podána, když žalovaný nepovažoval podání této žaloby, s ohledem na svůj (nesprávný) právní názor, za nutné. Žalobci následně vznikl v důsledku zrušení rozhodnutí o stanovení spotřební daně přeplatek 37.015.931,79 Kč. , Anonymizováno, , Anonymizováno, z tohoto přeplatku převedl částku ve výši 6.581.106,- Kč na úhradu nedoplatku na dani z přidané hodnoty u , právnická osoba, , Anonymizováno, , Územní pracoviště v , adresa, . Nezákonně doměřená daň z přidané hodnoty byla tedy z důvodu existence dodatečných platebních výměrů žalobcem uhrazena. Žalobce však obdržel několik soudních rozhodnutí, ze kterých vyplývá, žer mohl a měl proti dodatečným platebním výměrům podat správní žalobu za účelem zachování prekluzivní lhůty pro stanovení daně z přidané hodnoty s tím, že ve fázi placení daní již není možné přezkoumávat správnost rozhodnutí, jímž byla daňovému subjektu uložena daňová povinnost. Žalobce se z usnesení Ústavního soudu ze dne 17.4.2018, č.j. III. ÚS 757/18 dověděl, že byl zcela nesprávný právní názor žalovaného, který určoval jednání žalobce, když Ústavní soud uvedl, že nelze přisvědčit konstrukci žalobce, která s poukazem na zásadu správného a stanovení daně dovozoval, že rozhodnutí o DPH by mělo zaniknout „ex lege“ v důsledku rozhodnutí o stanovení spotřební daně, která je součástí základu daně z přidané hodnoty. Z rozhodnutí je zřejmé, že žalobci se nabízel prostor pro zohlednění faktu, že došlo ke zrušení rozhodnutí o doměření spotřební daně do stanovení daně z přidané hodnoty v rámci obnovy řízení týkající se vyměření daně, napadl-li by žalobce správní žalobou rozhodnutí o odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty. Toto však žalobkyně v důsledku nesprávného právního zastoupení žalovaným neučinila. Žalovaný totiž uváděl žalobci, že rozhodnutí o doměření DPH zanikne „ex lege“, a to v důsledku zrušení rozhodnutí o stanovení spotřební daně. Žalobce se tak pokusil (opět právně zastoupen žalovaným) dosáhnout změny rozhodnutí o doměření daně cestou obnovy řízení až ve fázi placení daně, když však i toto bylo soudy odmítnuto – viz např. rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, ze dne 30.5.2019, č.j. 52 Af 42/2014, podle kterého ve fázi placení daní již nelze uplatňovat námitky týkající se stanovení daně. Částku dodatečně vyměřené DPH ve výši 6.581.106,- Kč, resp. 5.746.334,- Kč tak již nemůže žalobce žádným způsobem získat zpět. Přitom žalobce se nejdříve mohl o nesprávném postupu žalovaného při hájení jeho práv dozvědět z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.1.2017, č.j. 29 Af 65/2014. Majetek žalobce se tak zmenšil v důsledku nesprávného jednání žalovaného při právním zatupování žalobce. Žalobce pro vyloučení jakýchkoli pochybností, se pokusil uplatnit výše popsanou škodu na orgánech státu postupem a následně žalobou dle zák.č. 82/1998 Sb. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne e1.8.2019, č.j. 27 C 258/2018 vyplývá, že žalobce nevyužil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, jež právní řád k předejití uplynutí prekluzivní lhůty a tím zabránění vzniku škody nabízel. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení vzniklé újmy dopisem – uplatněním nároku na náhradu škody ve výši 14.034.252,- Kč – výzva k úhradě ze dne 23.10.2019. Žalovaný ničeho neuhradil.Žalovaný ve svém vyjádření nikdy nebyl žalobcem zplnomocněn k tomu, aby podal žalobu proti rozhodnutí , právnická osoba, , právnická osoba, v , adresa, ze dne 16.9.2011. Dále uvedl, že sice mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí právních služeb, kde v bodě 6.3 se stanoví, že s touto smlouvou žalobce současně podepisuje plnou moc k právnímu zastupování. K tomu žalovaný uvedl, že dne 19.5.2008, kdy byla tato smlouva podepsány, žalobce žádnou plnou moc žalovanému nevystavil. Žalobce sice vystavil tzv. , právnická osoba, plnou moc dne 5.5.2008, jednalo se však o ojedinělou plnou moc, vystavenou v jednom exempláři pro žalobce, v jednom exempláři žalovanému a v jednom exempláři pro její uplatnění. Při podpisu smlouvy o poskytnutí právních služeb totiž žalovaný sdělil žalovanému, že spolupracuje i s dalšími advokáty a že ještě není mezi žalobcem a žalovaným taková důvěra. Žalovaný proto zastupoval žalobce jen v těch věcech, pro které mu žalobce vystavil plnou moc. Smlouva o poskytnutí právních služeb ze dne 19.5.2008, včetně této , právnická osoba, plné moci, se na zastupování ve věcech daňových povinností žalobce nevztahovala. Žalovaný tedy nezastupoval žalobce ve věcech daňových povinností před , právnická osoba, orgány a soudy, které mají pravomoc rozhodovat spory týkající se daňových povinností, na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb ze dne 19.5.2008, protože to smlouva v ust. 2.2 vylučovala. Pokud jde o daňové povinnosti žalobce, žalovaný jej zastupoval vždy na základě jednotlivých speciálních plných mocí, které současně představovaly jednotlivé smlouvy mezi žalobcem a žalovaným. Dále vznesl žalovaný námitku promlčení nároku žalobce. Dodatečné platební výměry na DPH byly žalobci doručeny 13.5.2011. Rozhodnutí , právnická osoba, , právnická osoba, v , adresa, o zamítnutí odvolání ve věci doměřené DPH bylo žalobci doručeno dne 19.9.2011. Žalobce tedy věděl, v jaké výši je pravomocně doměřena DPH, kterou musí zaplatit. Dne 23.7.2013 bylo žalobci doručeno rozhodnutí Obvodního , právnická osoba, ředitelství ze dne 22.7.2013 č.j. 18761/13/5000-14303-711377, a to o návrhu na povolení obnovy řízení ve věci DPH, o níž bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím tehdejšího , právnická osoba, ředitelství. Odvolací , právnická osoba, , právnická osoba, již v rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení ze dne 22.7.2013 na straně 9 bod 16 konstatovalo, že žalobce měl proti rozhodnutí , právnická osoba, ředitelství podat žalobu, což neučinil. Tudíž lhůta se nestavěla a došlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně. Proto nebylo možné obnovu řízení povolit. Rozhodnutí Odvolacího , právnická osoba, ředitelství žalovaný obratem dne 23.7.2013 poslal žalobci. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, rozhodnutím ze dne 17.2.2014 č.j. 55747/13/7001-21001-010435, zamítlo. Téhož dne toto rozhodnutí bylo doručeno žalovanému, který jej téhož dne poslal žalobci. Na straně 6 tohoto rozhodnutí , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, znovu zopakovalo to, co konstatovalo Odvolací , právnická osoba, , právnická osoba, . Tedy, že žalobce měl podat žalobu proti rozhodnutí , právnická osoba, ředitelství, což neučinil. Od tohoto okamžiku, tedy od 17.2.2014 běžela čtyřletá lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody vůči žalovanému a uplynula dne 17.2.2018. Žalobu však žalobce podal dne 20.2.2020 a jeho případný nárok na náhradu škody je tedy promlčen.Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Dne 19.5.2008 byla mezi žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí právních služeb. Předmětem smlouvy bylo poskytování právní služeb ve všech věcech, řízeních a jednání souvisejících s jeho osobu a týkající se jeho osoby, Předmětem právní pomoci nebylo daňové poradenství v souvislosti s poskytováním právních služeb.Z vyrozumění o vrácení a o převedení přeplatku ze dne 21.5.2013 se žalobce dověděl, že jeho přeplatky byly ve výši 6.581.106,- Kč převeden na úhradu nedoplatku daňového subjektu na dani z přidané hodnoty u , právnická osoba, úřadu pro Pardubický kraj, Územní pracoviště v , adresa, . Den úhrady byl 14.5.2013. Tedy dne 21.5.2013 se žalobce dověděl o vzniku škody.Rozhodnutím o návrhu na obnovu řízení, které bylo žalovanému doručeno dne 23.7.2013, a které vydalo Odvolací , právnická osoba, , právnická osoba, bylo prokázáno, že byl zamítnut návrh na obnovu řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím , právnická osoba, , právnická