27 C 225/2023-56 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovaným jako podnikatelem„ Smlouvu o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“. Na základě této smlouvy žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do [datum] s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a s úrokem; po dohodě o byla splatnost úvěru prodloužena do dne [datum]. Žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 2 933 Kč, poplatek za upomínky v celkové výši 2 000 Kč (4 upomínky po 500 Kč) a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 7 933 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 0,1 % denně z částky 7 933 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud má za prokázány následující skutečnosti. 4. Dne [datum] žalovaný převedl 1 Kč ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet žalobkyně [číslo]. Prokazuje to kopie [anonymizováno] transakce” k účtu [číslo] u [anonymizováno]. 5. Dne [datum] žalobkyně převedla 5 000 Kč ze svého účtu [číslo] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Prokazuje to kopie„ Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady“ vytvořené [datum]. 6. Dne [datum] žalovaný poukázal 404 Kč na účet č. [bankovní účet]. Prokazuje to kopie„ Detailu pohybu – [anonymizováno] příchozí platba“ vytištěný [datum]. 7. Dne [datum] žalobkyně prodloužila splatnost úvěru do [datum]. Prokazuje to kopie“ [anonymizováno] ke smlouvě o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ ze dne 11 3. 2022 08:18:14. 8. Dne [datum] žalobkyně e-mailem připomněla žalovanému, že dnes je poslední den na splacení jeho půjčky. Prokazuje to e-mail žalobkyně ze dne [datum] 8:00:10. 9. Dne [datum] žalovaný zaslal žalobkyni e-mail, ve kterém se omluvil, že„ je po splatnosti“, a poprsil o týden času, že vše dá do pořádku a uhradí své závazky. Prokazuje to e-mail žalovaného ze dne [datum] 02:10. 10. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě částky 8 860,70 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: [anonymizováno] k okamžitému zaplacení dluhu”) a“ [anonymizováno] lístku” s datem podání [datum]. 11. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě částky 9 550,74 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: [anonymizováno] k okamžitému zaplacení dluhu”) a“ [anonymizováno] lístku” s datem podání [datum]. 12. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě částky 10 288,29 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: [anonymizováno] k okamžitému zaplacení dluhu”) a“ [anonymizováno] lístku” s datem podání [datum]. 13. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě částky 11 025,84 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: [anonymizováno] k okamžitému zaplacení dluhu”) a“ [anonymizováno] lístku” s datem podání [datum]. 14. Dne [datum] zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Prokazuje kopie dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 o.s.ř.”) a“ [anonymizováno] podací knihy” s datem podání [datum]. 15. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr postupem uvedeným v článku 2“ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno], protože žalobknyně k prokázání tohoto tvrzení neoznačila žádný relevenentí důkaz (zejméně o výměně SMS zpráv a e-mailů s dokumenty mezi stranami, které se týkaly sjednávání smlouvy). 16. Z předložených důkazů (k nimž ještě patří fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného s tímto občanským průkazem v ruce) lze učinit pouze závěr, že žalobkyně a žalovaný jednali o poskytnutí úvěru, že žalobkyně na základě tohoto jednání poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a že žalobkyně tuto částku převedla ze svého účtu na účet žalovaného; nebylo však prokázáno, že šlo o smlouvu o úvěru ve znění předložené„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“. 17. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli. K tomu soud v prvé řadě uvádí, že soud je povinen přezkoumat postavení strany sporu jako spotřebitele z úřední povinnosti, tedy i v případě, že se spotřebitel této skutečnosti nedovolá. Soud je povinen přezkoumat také postavení člověka s podnikatelským oprávněním, protože i takový člověk může mít postavení spotřebitele. Spotřebitelem je totiž každý člověk, který nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona číslo 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 419 o. z.). Pro posouzení, zda se jedná o spotřebitele je tudíž nerozhodné, jestli člověk má, nebo nemá podnikatelské oprávnění, protože spotřebitelem je i člověk s podnikatelským oprávněním, který jedná za účelem, který nespadá do jeho podnikatelské činnosti. Záleží pouze na tom, jestli člověk jedná v rámci své podnikatelské činnosti, nebo ne. 18. Žalobkyně v žalobě své tvrzení o podnikatelském úvěru neodůvodnila. Později k tomu doplnila, že žalobkyně poskytuje výhradně podnikatelské úvěry, že na poskytování spotřebitelských nemá ani příslušné oprávnění, a proto nelze předpokládat, že by snad žalovaného jakkoli nabádala, aby si místo spotřebitelského úvěru vzal úvěr podnikatelský; odkázala na ustanovení článku„ [číslo] Smlouvy o úvěru“, kde je podle žalobkyně jasně deklarován podnikatelský účel úvěru. 19. Tvrzení, že žalobkyně poskytuje výhradně podnikatelské úvěry a že na poskytování spotřebitelských nemá ani příslušné oprávnění, není důkazem o charakteru úvěru jako úvěru podnikatelském, nýbrž jde jen o další tvrzení žalobkyně. Navíc tato tvrzení neznamenají, že žalobkyně v konkrétním případě nemohla poskytnout úvěr i spotřebiteli (člověku s podnikatelským oprávněním, jenž jednal mimo svou podnikatelskou činnost), a třeba i v rozporu se svým úředním oprávněním. Na tom, jestli žalobkyně žalovaného nabádala, nebo nenabádala, aby si žalovaný místo spotřebitelského úvěru vzal úvěr podnikatelský, zde nezáleží; rozhodné jsou jiné skutečnosti, jež jsou uvedeny výše. Ostatně v řízení nikdo netvrdil, že žalobkyně žalovaného k něčemu nabádala, a soud to ani nepředpokládal. Uvedené argumenty žalobkyně tedy nemají žádnou váhu. 20. Pokud jde o deklarování podnikatelského účelu úvěru v ustanovení článku„ [číslo] Smlouvy o úvěru“, takto není dostatečným důkazem k prokázání tvrzení žalobkyně. V článku 1 odstavci 2 bodě a. smlouvy o úvěru je jako jeden z„ parametrů úvěru“ uveden:„ Druh: bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Tím se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku Klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti Klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním“. 21. Především žalobkyně neprokázala, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v tomto znění, tedy ani neprokázala že citovaná deklarace platí pro případ žalovaného. 22. Mimoto je soudu z vlastní činnosti – z množství jiných obdobných případů – známo, že žalobkyně používá pro své klienty stejnou Smlouvu o podnikatelském úvěru. Jde o formulářovou adhezní smlouvu, jež je uzavírána distančním způsobem. V této smlouvě veškeré podmínky stanovila žalobkyně. Klient měl pouze možnost takovou smlouvu přijmout, nebo nepřijmout. Pokud by tedy v daném případě žalovaný chtěl získat úvěr, musel by smlouvu přijmout i s citovaným prohlášením. Toto prohlášení tedy nic nevypovídá o účelu úvěru. 23. Pochyby o charakteru úvěru jako úvěru podnikatelského vzbuzuje také prohlášení v článku 1 smlouvy, že podnikatelskou činností se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním, a to vzhledem k nízké výši úvěru. Úvěr ve výši 5 000 Kč bude sotva investicí do dlouhodobého majetku a je rovněž pochybné, že tak nízká částka měla význam pro běžnou provozní činnost a obvyklé náklady podnikatele. 24. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobkyně neprokázala, že poskytla žalovanému úvěr v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, tudíž neprokázala své tvrzení, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli. 25. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý. 26. Soud učinil o skutkové stavu následující závěr. Dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, které žalobkyně poukázala na účet žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve znění předložené„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“. Nebylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli. Žalovaný žalobkyni zaplatil 404 Kč. Žalobkyně 4 písemnýmu výzvami a předžalobní výzvou vyzývala žalovaného k zaplacení dluhů z úvěru. 27. Po právní strá