10 C 141/2021-118 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19.8.2021 domáhal určení neplatnosti smlouvy uzavřené dne 1.9.2020 mezi , Anonymizováno, , jméno FO, – , adresa, a žalovanou, jíž bylo zřízeno právo stavby k pozemku p.č. 1305/17 v k.ú , adresa, , neboť , Anonymizováno, nikdy jeho vlastníkem nebyla, byť jako taková byly v katastru nemovitostí po určitou dobu zapsána. Na základě této smlouvy pak došlo k zápisu práva stavby do katastru nemovitostí. Žalobce má za to, že uvedená smlouvy je absolutně neplatná, neboť toto právo zřídil nevlastník, přičemž naléhavý právní zájem na určení její neplatnosti žalobce shledává v tom, že jako vlastník předmětného pozemku je zásadním způsobem omezen ve svých právech s pozemkem volně nakládat. K zápisu vlastnického práva , Anonymizováno, do katastru nemovitostí k předmětnému pozemku došlo na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7.7.2005, č.j. 22C 201/2003-229 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16.8.2006, č.j. 12 Co 102/2006-259, jimž bylo vyhověno žalobě na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku ve prospěch , Anonymizováno, . K dovolání žalobce ale byly oba tyto rozsudky zrušeny a v následném řízení byla žaloba , Anonymizováno, zamítnuta, čímž bylo potvrzeno vlastnické právo žalobce.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že na požadovaném určení nemá žalobce naléhavý právní zájem, neboť již došlo k zápisu práva stavby do katastru nemovitostí.Skutkový stav:3. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 31.5.2021 soud zjistil, že jako vlastník pozemku p.č. , Anonymizováno, v k.ú , adresa, byla k uvedenému datu v katastru nemovitostí evidována , jméno FO, – , adresa, s tím, že na pozemku vázne právo stavby ve prospěch žalované, přičemž právním titulem toho je Smlouva o zřízení práva stavby ze dne 1.9.2020. Ze smlouvy o zřízení práva stavby ze dne 1.9.2020 uzavřené mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, – , adresa, a žalovanou soud zjistil, že touto smlouvou se strany dohodly na zřízení práva stavby k předmětnému pozemku na dobu 70 let ve prospěch žalované za úplatu 9 000 000 Kč, přičemž se mělo jednat o víceúčelovou stavbu blíže specifikovanou v čl. 1.1 smlouvy.4. Z informace o pozemku na č.l. 93 vyplývá, že k datu 9.5.2024 byl již jako vlastník předmětného pozemku evidován žalobce s tím, že na pozemku nadále vázne právo stavby.5. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7.7.2005, č.j. 22 C 201/2003-229 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16.8.2006, č.j. 12 Co 102/2006-259, oba v právní moci dne 20.9.2006, soud zjistil, že jimi bylo vyhověno žalobě na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku ve prospěch , Anonymizováno, . K dovolání žalobce byly tyto rozsudky zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu v Praze č.j. 28 Cdo 165/2007-280, přičemž v následujícím řízení byla určovací žaloba směřující proti , jméno FO, zamítnuta (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19.7.2007, č.j. 22 C 77/2007-316 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16.8.2006, č.j. 58 Co 66/2008-332, oba v právní moci dne 12.5.2008).Právní posouzení:6. Podle ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Pro žalobce to znamená, že musí v první řadě tento naléhavý právní zájem tvrdit a prokázat.7. Právo stavby dle ust. § 1240 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., je věcné právo s povahou nemovité věci a stává se samostatným právním titulem pro právo zřídit stavbu na cizím pozemku.8. V daném případě se žalobce domáhá určení neplatnosti smlouvy o zřízení práva stavby za situace, kdy právo stavby ve prospěch žalované již bylo v katastru nemovitostí zapsáno.9. Soudní praxe již před dlouhou dobou dovodila, že má-li právní otázka (platnost smlouvy), o které má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního poměru, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, je-li možno žalovat přímo na určení existence práva nebo právního poměru. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2.4.2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, se např. uvádí: "Jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu.“ S ohledem na skutečnost, že i případný vyhovující rozsudek určující neplatnost předmětné smlouvy by nebyl způsobilým podkladem pro výmaz práva stavby z katastru nemovitostí, dovodil soud, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Návrh na určení neplatnosti právního jednání má místo jen tehdy, kdy je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než jeho právní postavení bylo porušeno, což v daném případě by bylo pouze před zápisem práva stavby do katastru nemovitostí. Zde by totiž bylo způsobilé poskytnou žalobci preventivní ochranu, neboť jeho právo ještě nebylo porušeno, když právo stavby vzniká až zápisem do katastru nemovitostí, který má konstitutivní povahu. Zjednodušeně řečeno, možnost podání žaloby na určení práva nebo právního poměru vylučuje možnost úspěchu žaloby na určení platnosti nebo neplatnosti právního jednání.10. Soud proto zamítl žalobu jako nedůvodnou pro nedostatek naléhavého právní zájmu na požadovaném určení.11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého plně úspěšné žalované náleží náhrada účelně vynaložených nákladů, přičemž pokud jde o tarifní hodnotu sporu, vyšel soud z částky 9 000 000 Kč přestavující výši úplaty za zřízení práva stavby, a to v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, podle které lze při stanovení tarifní hodnoty ve věcech určení neplatnosti právního jednání se vycházet z ust. § 9 odst. 1 či z ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) pouze tehdy, je-li předmětem tohoto úkonu věc nebo plnění penězi neocenitelné (např. I. ÚS 3281/22), což ale není tento případ. Přiznaná částka na náhradě nákladu řízení ve výši 136 201,01 Kč zahrnuje následující položky: odměnu za zastupování advokátem ve výši 132 900 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 9.11.2021 a účast u jednání dne 25.7.2024), kdy odměna za jeden úkon právní služby podle ust. § 7 bod 6. AT ve spojení s ust. § 11 odst. 1 AT činí 44 300 Kč, paušální náhradu výdajů ve výši 900 Kč za 3 shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT 600 Kč jako náhrada za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin strávených na cestě k soudnímu jednání ze sídla advokáta (Teplice) k soudu (Praha) a zpět ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) AT ve spojení s ustanovením § 14 odst. 3 AT 1 801,01 Kč jako náhradu cestovních nákladů za cestu automobilem zn. Land Rover, RZ 1UD 1712, na shora uvedené trase v délce 182 km za cestu k ústnímu jednání při průměrné spotřebě 11,1 l/km, ceně nafty 38,70 Kč/l a paušální náhradě 5,60 Kč/km12. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.