10 C 45/2023-90 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou podanou dne 5.3.2023 domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem komínu, jenž zajišťuje odvod spalin z bytové jednotky č. , Anonymizováno, (dále jen byt), jíž je žalovaný vlastníkem, přičemž tato bytové jednotka se nachází v domě p. , Anonymizováno, v k.ú , adresa, (dále jen dům). Žalobce, jenž vykonává správu domu, zjistil, že žalovaný opakovaně odmítl zpřístupnit svůj byt za účelem provedení běžné údržby komínu vedoucího po fasádě východní strany domu, čímž ohrožuje ostatní spoluvlastníky. V minulosti si žalovaný nechával provádět kontrolu této spalinové cesty sám, nicméně jím zvolený technik některé zjištěné nedostatky přehlížel. Žádosti žalobce o strpění údržby žalovaný opakovaně ignoroval, čímž vyvolal otázku, kdo je vlastně vlastníkem předmětného komínu, když prohlášení vlastníka právní status komínu neupravuje, neboť byl instalován dodatečně po kolaudaci domu v roce 2014. Navíc tento komín tvoří jeden technologický celek se spotřebičem, který je do něj zaústěn. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledává v tom, že je zapotřebí mezi stranami zajistit právní jistotu, kdo je odpovědný za údržbu komína a případné důsledky špatné údržby.2. Žalovaný namítal, že komín vedoucí do jeho bytu je jednoznačně společnou částí domu s tím, že tento komín vede po fasádě domu již několik desítek let a byl vybudován v době, kdy uživateli bytu byli jeho prarodiče. Skutečnost, že v minulosti nechával na své náklady prováděl kontrolu tohoto komínu, nemůže založit jeho vlastnické právo k němu. Žalovaný dále popřel, že by provedl jakékoliv změny či opravy komínu, přičemž ani tato skutečnost by neměla vliv na vznik vlastnického práva ke komínu. Byť žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl, aby soud určil, že vlastníkem komínuje je žalobce, při ústním jednání upřesnil, že žádný vzájemný návrh neuplatňuje a domáhá se pouze zamítnutí žaloby.Skutkový stav:3. Mezi stranami je nesporné, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se v domě č.p. , Anonymizováno, , v k.ú , adresa, . Z prohlášení vlastníka o vymezení jednotek ze dne 1.2.2010, které učinilo , právnická osoba, Pod , adresa, , IČ: , IČO, , a návrhu na vklad prohlášení vlastníka budovy ze dne 3.2.2010 soud zjistil, že tímto prohlášením došlo k vyčlenění celkem , hodnota, jednotek v domě č.p. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , mezi nimi i bytové jednotky č. , Anonymizováno, o velikosti 2 + kk, nacházející se v 2. nadzemním podlaží. Jako součást předmětné jednotky byly uvedeny vnitřní rozvody studené a teplé vody, odpadová kanalizace, vnitřní rozvody plynu, světelné a zásuvkové rozvody, telefonní rozvody, společná televizní anténa, s výjimkou veškerých stoupacích vedení inženýrských sítí budovy. K vlastnictví jednotky dále patří nenosné příčky, vnitřní okna, vnitřní části vnějších oken, vnitřní dveře, vnitřní i vnější části vstupních dveří, podlahové krytiny a keramické obklady. Ve vybavení bytu je mimo jiné uveden elektrický bojler. Spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku je 413/4873. Čl. III. prohlášení byly vymezeny společné části budovy s tím, že ve výčtu jsou uvedeny též „kouřovody“, a to bez jakékoliv bližší specifikace co do jejich počtu či lokalizace. Součástí prohlášení bylo schématické znázornění jednotlivých podlaží zachycující umístění jednotek včetně jejich vnitřního členění. Umístění komínu na nich není jakkoliv zachyceno.4. Z fotografií domu a schématického zákresu komínů v domě z blíže neurčené doby (zpracovaného zřejmě kominíky provádějícími revize komínů) soud zjistil, že na vnitřní straně domu jsou instalovány na fasádě dva komíny, přičemž jeden vychází z bytu žalovaného a druhý z bytu č. , Anonymizováno, nacházejícího se ve třetím nadzemním podlaží. Dle schématického zákresu kominíků se v případě komínu vedoucího z bytu žalovaného jedná o vícevrstevné odkouření. Zbylé komíny jsou vedeny zdí nacházející se ve středu domu.5. Fotografie domu na čl. 74 je zcela neprůkazná, neboť zachycuje zcela jinou stěnu domu, než po které vede předmětný komín. Soud neučinil žádné skutkové závěry rozhodné pro posouzení věci ani z oznámení nazvaného „rekonstrukce vnitřních prostor“, jímž , Anonymizováno, , jméno FO, a žalovaný za bytové družstvo oznamuje majitelům bytu a nájemníkům bytů domu zahájení rekonstrukčních prací, které proběhnou na konci jara 2012. Mezi uvedenými pracemi není nic, co by se týkalo komínu.6. Ze smluv o dodávce a odběru plynu ze dne 11.9.2003 a ze dne 1.7.1997 do odběrného místa, jímž je předmětný byt, ve spojení s evidenčními listy pro výpočet nájemného z července 2002, srpna 2003, ledna 1994 a května 1995 soud zjistil, že v bytě byl instalován a provozován průtokový ohřívač vody (v některých dokumentech označovaný jako karma), a to ještě v době, kdy se jednalo o tzv. „obecní byt“, kdy jeho nájemníkem byla , Anonymizováno, . Pronajímatel mezi zálohami na služby pravidelně účtoval též poplatek za komín, a to jeden kus. Tento stav trval i v době, kdy se nájemcem bytu stal žalovaný. Průtokový ohřívač je zachycen též na fotografii na čl. 79.7. Žalovaný si v roce 2021 nechal nechal provést kontrolu spalinových cest se závěrem, že spalinová cesta vyhovuje (prokázáno zprávou , jméno FO, ze dne 30.11.2021). Dle pozdějších revizních zpráv vyhotovených , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v letech 2022 a 2023 má však předmětný komín nedostatečnou délku a tento nedostatek je nutné odstranit. Závěrem je konstatováno, že spalinová cesta vyhovuje z hlediska bezpečného provozu po odstranění vytčených nedostatků (prokázáno zprávou , právnická osoba, ze dne 14.1.2023 a 18.3.2022). Z revizní zprávy , jméno FO, ze dne 28.3.2013 vyplývá, že v bytě byl ke dni provedení revize instalován průtokový ohřívač, přičemž spliny z něj byly odváděny po fasádě dvousložkovým neizolovaným komínem s tím, že provedení komínu neodpovídá příslušné ČSN. Jako majitel objektu je ve zprávě uvedeno blíže nespecifikované bytové družstvo.8. Před podáním žaloby proběhla mezi stranami písemná výměna názorů ohledně toho, kdo je vlastníkem předmětného komínu (prokázáno dopisem žalovaného ze dne 21.2.2022 a dopisem žalobce ze dne 9.10.2022)9. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem svědků , jméno FO, a , jméno FO, , jejichž výslechem žalobce hodlal prokázat své tvrzení, že k instalaci „roury“ došlo až v roce 2014, jako nadbytečný, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.Právní posouzení:10. Podle ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu (dále jen o.s.ř.) se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu o určovací žalobě má povahu deklaratorního rozhodnutí (soud svým rozhodnutím pouze deklaruje, že tu určité právo či právní poměr je, či není). Rozsudkem na určení soud žádná práva nekonstituuje (tj. žádná práva nezakládá, nemění ani neruší), neboť skutečnost, od níž se odvíjí právo, jehož určení se žalobce domáhá, nastala v minulosti, v době před rozhodnutím soudu. Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je totiž samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.11. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení vlastnického práva k „vertikálně vedenému stavebnímu prvku“, jinak též komínu, vedeného po fasádě domu. Soud má za to, že předmětný komín nelze považovat za samostatnou věc v právním slova smyslu, ale pouze za součást věci ve smyslu ust. § 505 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Součást věci se stává věcí samostatnou až faktickým oddělením od věci hlavní, nikoli pouhým projevem vůle vlastníka vyjádřeným například uzavřením kupní smlouvy týkající se jen součásti (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 770/98), a to bez ohledu na to, zda k oddělení dojde v souladu s právem, nebo protiprávně. Stejně tak platí, že původně samostatná věc, která je spojena s věcí hlavní, naplní spojením pojmové znaky součásti věci podle § 505, a stane se tedy součástí věci. Ani zde není rozhodující, z jakého důvodu k tomu došlo.12. Soud se předně zabýval tím, zda má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Z judikatury Nejvyššího soudu se totiž podává, že na určení vlastnického práva k součásti věci není podle ustálené judikatury naléhavý právní zájem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 537/2010 či rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. sp.zn. 29 Cdo 2616/2010). Uvedený závěr vychází z toho, že součást věci není samostatnou věcí v právním smyslu, a tudíž k ní nelze odděleně uplatňovat vlastnické právo (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2716/201