12 C 61/2024-65 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 18 579 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 5. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému 12 600 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu 12 600 Kč spolu poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 690 Kč, poplatkem za službu klidné spaní ve výši 660 Kč a poplatkem za službu Presto ve výši 495 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 1 134 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z jistiny úvěru, a to za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 14. 7. 2023. Žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 5. 2022 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 12 600 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 12 600 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 690 Kč, poplatkem za službu klidné spaní ve výši 660 Kč a poplatkem za službu Presto ve výši 495 Kč. Strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od prvního dne prodlení. Celkové RPSN smlouvy bylo sjednáno ve výši 3 159,35 %. (viz smlouvu o spotřebitelském úvěru na č. l. 36-37 spisu) Žalobkyně zaslala žalovanému celkem 12 600 Kč, a to ve třech platbách ve výši 1 900 Kč dne 10. 5. 2022, 9 000 Kč dne 11. 5. 2022 a 1 700 Kč dne 12. 5. 2022. (viz listinu nazvanou „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ na č. l. 47 spisu a listinu nazvanou „Autorizace ověření totožnosti“ na č. l. 44 spisu) Žalobkyně zaslala žalovanému dne 14. 7. 2023 předžalobní výzvu. (viz předžalobní upomínku ze dne 14. 7. 2023 na č. l. 40 spisu a podací poštovní lístek z téhož dne na č. l. 40 spisu) V řízení se neprokázalo, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil.5. Soud nezjistil nic významného pro řízení z výpisu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 38 spisu, z informací o úvěru na č. l. 41-42 spisu a duplicitně na č. l. 48-49 spisu, z listiny s názvem „Identifikované příjmy“ na č. l. 45-47 spisu a ze souhlasu se zpracováním osobních údajů na č. l. 50-51 spisu.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 12 600 Kč, a to na účet žalovaného, což má soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 690 Kč, poplatek za službu klidné spaní ve výši 660 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 495 Kč. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tu žalobkyně požaduje za prvních 90 dnů prodlení žalovaného ve výši 1 134 Kč. Stranami sjednaná RPSN ve výši 3 159,35 % zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 60 % je v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v říjnu 2022, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,69 % p. a. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že sjednaná smlouva o úvěru je v rozporu s dobrými mravy a je proto stižena absolutní neplatností dle § 588 o. z. Vzájemný vztah účastníků se tak pohybuje v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., kdy se žalovaný obohatil na účet žalobkyně o poskytnutou jistinu ve výši 12 600 Kč. Za této situace se soud se pro nadbytečnost nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tři pracovní dny. Výzva k plnění byla zaslána dne 14. 7. 2023, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 17. 7. 2023 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 20. 7. 2023. Počínaje následujícím dnem 21. 7. 2023 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 12 600 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku nároku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka ve výši 18 579 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 12 600 Kč a nevyhověno v částce 5 979 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 6 621 Kč, což je po zaokrouhlení 35,64 % předmětu řízení. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 252 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a. t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 900 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění), dále představuje náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhradu DPH ve výši 252 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 35,64 % z 2 252 Kč činí 802,61 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.