30 C 208/2024-45 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 15 880 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 4. 6. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 500 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 3 380 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z jistiny úvěru od 25. 6. 2023 do 28. 5. 2024 a náhradu nákladů uplatnění pohledávky ve výš 2 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 16. 4. 2024. Žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 6. 2023 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 10 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 500 Kč. Strany si sjednaly poplatek 500 Kč za každou výzvu k plnění zaslanou žalovanému. Strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od prvního dne prodlení. Celkové RPSN smlouvy bylo sjednáno ve výši 5 770 % (viz smlouvu o zápůjčce). Žalobkyně zaslala žalovanému celkem 10 000 Kč, a to na účet uvedený žalovaným (viz výpis z běžného účtu). Žalobkyně zaslala žalovanému celkem , hodnota, upomínek (viz upomínku ze dne 1. 7. 2023 a 8. 7. 2023, opakovanou výzvu k úhradě ze dne 15. 7. 2023 a ze dne 24. 7. 2023 a opakovanou výzvu ze dne 8. 8. 2023). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 16. 4. 2023 předžalobní výzvu (viz výzvu k úhradě před podáním žaloby a podací poštovní lístek z téhož dne). V řízení se neprokázalo, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil.5. Soud nezjistil nic významného pro řízení z , právnická osoba, podmínek společnosti , právnická osoba, na čísle listu 17 spisu.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 10 000 Kč, a to na účet žalovaného, což má soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 500 Kč, Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatek 500 Kč za každou upomínku zaslanou žalovanému. Smluvní pokutu žalobkyně požaduje v částce 3 380 Kč. Za celkem pět zapsaných upomínek požaduje žalobkyně 2 500 Kč. Stranami sjednaná RPSN ve výši 5 770 % zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 60 % je v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červnu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,46 % p. a. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že sjednaná smlouva o úvěru je v rozporu s dobrými mravy a je proto stižena absolutní neplatností dle § 588 o. z. Vzájemný vztah účastníků se tak pohybuje v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., kdy se žalovaný obohatil na účet žalobkyně o poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. Za této situace se soud se pro nadbytečnost nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne 16. 4. 2024, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 19. 4. 2024 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 22. 4. 2024. Počínaje následujícím dnem 23. 4. 2023 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 8 380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 500 Kč od 25. 6. 2023 do 22. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 15 % ročně a 14,75 % ročně od 23. 4. 2024 do zaplacení soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka ve výši 18 380 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 10 000 Kč a nevyhověno v částce 8 380 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 1 620 Kč, což je úspěch pouze nepatrný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.