30 C 400/2023-214 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala výživného nerozvedené manželky za dobu od zahájení řízení (16. 10. 2023) do rozvodu manželství (14. 12. 2023) ve výši 45 000 Kč měsíčně a výživného rozvedené manželky od 14. 12. 2023 ve výši 15 000 Kč měsíčně. V návrhu uvedla, že účastníci uzavřeli manželství dne 16. 6. 2018 po dlouholeté známosti. Jejich vztah trvá již 19 let, z první lásky se po zralé úvaze zrodilo manželství a plány na společnou rodinu a budoucnost. Tomu žalobkyně podřídila svůj profesní život, byla přesvědčena, že svého manžela dobře zná a nečekala žádné překážky plánované společné rodinné budoucnosti. Společně stavěli rodinný dům, a protože se nedařilo počít dítě, podstoupili na jaře 2022 příslušná vyšetření a úvodní lékařské konzultace. Žalovaný však žalobkyni o Vánocích 2022 oznámil, že s ní již společnou budoucnost nevidí, později se prakticky přestal zdržovat ve společné domácnosti, s žalobkyní v zásadě odmítl komunikovat na jiné téma než vypořádání společného majetku, a nakonec požádal návrhem z 20. 3. 2023 o rozvod manželství, kdy jako příčinu rozvratu uvedl manželské neshody a rozdílnost povah. Žalobkyně se rozvést nechtěla a chtěla vztah zachránit, žalovaný na rozvodu trval, ukázalo se, že navázal mimomanželský vztah, odmítl však, že by byl příčinou rozvratu manželství.2. V důsledku rozvodu manželství se žalobkyně ocitla ve velmi komplikované situaci. S výjimkou emočního trápení, které jí žalovaný svým rozhodnutím ji opustit způsobil, se ocitla v nepříznivé ekonomické situaci. Společná rodinná domácnost manželů se nachází na adrese , adresa, , adresa, , jedná se o byt, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného a v němž žalobkyně stále bydlí. Žalovaný a jeho rodina na žalobkyni vyvíjeli již dříve značný nátlak, aby se odstěhovala a byt žalovanému předala, neboť její přítomností uniká příjem z pronájmu tohoto bytu. Současně tlačili na to, aby žalobkyně podepsala dohodu, v níž uzná žalovaným tvrzené několikamilionové vnosy na společný majetek v podobě společného rozestavěného rodinného domu v , adresa, , jejímž důsledkem by bylo, že by při vypořádání SJM manželce prakticky nic nepřipadlo. Žalobkyně dosud stěhování odmítala s odkazem na vzájemná práva a povinnosti manželů a ochranu rodinné domácnosti. Tato ochrana však okamžikem rozvodu pomine a dá se předpokládat, že žalovaný žalobkyni z bytu vyhodí a ta se tak ocitne v existenční krizi. Po 19 letech, kdy si žalobkyně nastavila své životní cíle v souladu se společným životem účastníků a uvěřila tomu, že dle slov žalovaného budují vše spolu, se žalovaný rozhodl co nejsnáze „se vyvléknout“ ze svých závazků. Žalobkyně nemá žádné jiné bydlení, pracovní uplatnění má v , Anonymizováno, , musí fyzicky docházet do zaměstnání a její příjmy zhruba 40 000 Kč čistého měsíčně jí neumožňují, aby si zajistila v dopravní dostupnosti do zaměstnání jiné (byť menší a standardem výrazně nižší) bydlení, uspokojovala své další běžné životní potřeby a platila ½ společného závazku v podobě splátky hypotečního úvěru na společný rozestavěný dům, který není zkolaudován a způsobilý k obývání, kdy podíl žalobkyně na splátce činí 15 000 Kč. Žalovaný navrhl, aby žalobkyně na splátku hypotéky neplatila a využila tyto prostředky na své bydlení. Tuto skutečnost by však využil v řízení o vypořádání SJM ve svůj prospěch. Žalobkyně by ráda do vypořádání SJM zůstala bydlet v dosavadní rodinné domácnosti, aniž by byla nucena uhrazovat žalovanému komerční nájemné, což žalovaný odmítl. Žalobkyně se tedy zřejmě bude muset vystěhovat a zajistit si tak jiné bydlení. Žalovaný má příjmy nejméně okolo 100 000 Kč měsíčně plus kvartální odměny, tedy výrazně vyšší než žalobkyně. Z účtu žalovaného od počátku roku 2024 odchází částky ve vyšších statisících, na přelomu roku 2023 a 2024 financoval dovolenou na luxusní lodi, na Maltě, v Itálii, Kostarice a v Lednici, s novou partnerkou navštěvuje restaurace a kluby. Tento standard si žalovaný dopřává na úkor žalobkyně a společných prostředků SJM.3. Popsaná situace odůvodňuje stanovení výživného pro nerozvedenou manželku, která má právo na shodnou hmotnou a kulturní úroveň jako manžel. Protože se po rozvodu manželství vlivem popsaných okolností situace žalobkyně výrazně zhorší (ztratí jakýkoli titul k užívání dosavadní rodinné domácnosti) a rozpad manželství byl nepochybně zaviněn mimomanželským poměrem manžela, požaduje žalobkyně i určení vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu. Žalobkyně se domáhá tzv. sankčního výživného podle § 762 o.z., neboť ačkoli se proti rozsudku o rozvodu neodvolala, neboť u ní došlo k určitému emočnímu posunu a postoj žalovaného akceptovala, rozpad manželství zapříčinil žalovaný mimomanželským vztahem. Žalobkyně v poslední době neusilovala o rozvoj své kariéry, neboť žalovaný netrval na tom, aby si hledala lukrativní zaměstnání, rodinné uspořádání manželů bylo takové, že žalobkyně bude zajišťovat péči o rodinu a žalovaný převážně saturovat finanční potřeby rodiny. S žalovaným stavěli dům za Prahou a připravovali se na založení rodiny, včetně úvodních konzultací a vyšetření v IVF centru. Žalobkyni manželovo oznámení, že ve společné cestě již nechce pokračovat, zastihlo nepřipravenou, jak po psychické, tak ekonomické stránce. Žalobkyně se nakonec s rozvodem smířila, ačkoli to pro ni představovalo velké psychické vypětí. Prodělala však značnou emocionální újmu, v jejímž důsledku dochází na pravidelné terapie, neboť rozhodnutí žalovaného pro ni bylo zradou, nyní není schopná se otevřít jiným mužům pro případný další vztah a důvěřovat tomu, že nebude znovu zklamána. Žalobkyni bude v dohledné době 33 let a přála si mít rodinu. Pokud by měla mít potíže s početím, pak její šance na vlastní zdravé dítě s plynoucím časem citelně klesají. Žalobkyně je nyní na začátku a stojí před psychickým blokem v tom smyslu, zda bude schopna navázat v dohledné době jiný vážný partnerský vztah a pořídit si dítě s někým jiným. Újma žalobkyně způsobená rozvodem tak je v rovině psychické a ekonomické. Single život v Praze je výrazně nákladnější než sdílení životních nákladů v páru. Není v silách žalobkyně zajistit si okamžitě lukrativnější zaměstnání, ač se o to snaží. Nejsou finančně lukrativní nabídky, žalobkyně řešila po řadu měsíců primárně svou psychickou integritu a nedovedla si představit, že by současně dělala další zásadní změnu, jako je kromě rozvodu i změna zaměstnání.4. Žalovaný nároky sporoval a navrhl zamítnutí žaloby. K výživnému rozvedené manželky s odkazem na § 760 o.z. uvedl, že je třeba naplnění dvou podmínek, a to neschopnost manžela se živit a původ této neschopnosti v manželství. Ani jedna podmínka není naplněna. V rozsudku o rozvodu manželství dospěl soud k závěru, že „manželka není ekonomicky závislá na manželovi, má příjem z pracovního poměru, je zdravá.“ Žalobkyně má stabilní zaměstnání s příjmy cca 40 000 Kč měsíčně, netrpí zdravotním omezením, které by ovlivňovalo možnosti jejího profesního uplatnění, je bezdětná, tudíž nemusí svůj pracovní režim přizpůsobovat péči o děti. Schopnost samostatně se živit je u žalobkyně zcela zachována. Soud v rozsudku o rozvodu manželství dále uvedl, že „příčinu rozvratu manželství soud shledal v rozdílných životních představách manželů vyplývajících z jejich rozdílných povah, zejména představách o fungování společného soužití. Manželé se před sňatkem znali velmi dlouhou dobu, vztah měli již od základní školy, manželství trvalo však poměrně krátce, avšak je zřejmé, že se jejich představy o společném životě postupně vyvinuly odlišným směrem a zejména nespokojenost manžela z toho plynoucí se jim již nepodařilo překonat a došlo k jejich odcizení. (…) Jak již uvedeno, soud má za to, že oba účastníci nebyli schopni překonat neshody, které v jejich manželství nastaly, byť je oba vnímali odlišně.“ Proti rozsudku o rozvodu žalobkyně nijak nebrojila. Kritériem, které by měl soud zvažovat, je i délka manželství. Není ani prokázán, že by domnělá neschopnost žalobkyně se živit měla původ v manželství. Žalobkyně i nadále bydlí v bytě o velikosti 3+1 na adrese , adresa, , adresa, , jenž je ve výlučném vlastnictví žalovaného, a byť obvyklé nájemné za užívání tohoto bytu činí přes 22 000 Kč měsíčně, žalobkyně od právní moci rozvodu manželství neuhradila žalovanému na toto nájemné ničeho. Přestože sám žalovaný v předmětném bytě již déle než rok fakticky nebydlí, sám hradí náklady na v něm spotřebovanou elektřinu v částce průměrně 2 500 Kč, dále též náklady na internet (Vodafone), náklady spojené s používáním streamovacích platforem (Netflix, HBO) v souhrnné částce cca 890 Kč měsíčně. Prakticky bezplatné bydlení v bytě žalovaného přináší žalobkyni značné ekonomické výhody, byť od právní moci rozsudku manželství jsou již tyto výhody žalobkyní využívány bez jakékoliv právního titulu. Stejně tak žalovaný výlučně sám uhrazuje veškeré náklady na energie spotřebované na nedokončené stavbě rodinného domu v , adresa, , které činí v průměru kolem 3 500 Kč měsíčně (byť fakticky je tento RD součástí dosud nevypořádaného SJM). Žalovaný nabídl žalob