33 C 90/2024-177 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 4. 2024, po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 4. 7. 2024, č. j. 33 C 90/2024-163, domáhala zaplacení částky 40 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 506 Kč za dobu od 19. 4. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila následovně. Dne 21. 6. 2011 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu o investičním životním pojištění „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, s počátkem pojištění dne 1. 7. 2011 a měsíčním pojistným ve výši 586 Kč. Na základě pojistné smlouvy žalobkyně žalované zaplatila pojistné v celkové výši 55 302 Kč, žalovaná žalobkyni naopak vyplatila částku 14 796 Kč. Jelikož pojistná smlouva je neplatná, představuje rozdíl ve výši 40 506 Kč bezdůvodné obohacení žalované.2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že podle pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna snižovat počet podílových jednotek na účtu pojistníka (skrze jejichž hodnotu se vypočítávala výše pojistného plnění) o poplatky, které nebyly ujednány určitým způsobem. Sazebník poplatků i další důležitá upřesnění podmínek pojištění byly obsaženy v tzv. specifikaci podmínek pojištění, která však žalobkyni nebyla nikdy předána. Nadto pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní), přičemž rozdíl mezi nimi představoval skrytý poplatek ve výši až 5 %. Nadto podle pojistných podmínek mělo dojít k vytváření počátečních a akumulačních podílových jednotek, přičemž hodnota podílových jednotek měla být snižována o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy (tedy provizi pojišťovacího zprostředkovatele); konstrukce účtování byla nepřehledná a pro běžného spotřebitele zcela nepochopitelná a z podmínek pojištění nebylo možno dovodit, jak se hodnota podílových jednotek má stanovit. Nadto podle pojistných podmínek v případě, že hodnota akumulačních podílových jednotek nepostačuje na úhradu poplatků a rizikového pojistného, vzniká akumulovaný dluh, který se úročí; přitom však nejde o případ, že by mezi stranami došlo k zapůjčení peněz ani k prodlení s plněním závazku, nýbrž o způsob skrytého snížení hodnoty pojištění ve prospěch žalované. V uvedených ujednáních spatřovala žalobkyně ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Podle žalobkyně přitom úprava zneužívajících ujednání dopadá nejen na úvěrové, ale i na pojistné smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní potvrdila. Smlouvu označila za určitou a srozumitelnou. Uvedla, že část uhrazeného pojistného byla spotřebována na pojistnou ochranu pro riziková připojištění, takže žalobkyně nemohla očekávat, že celé uhrazené pojistné bude investováno do fondů. Dále žalovaná namítla, že tzv. specifikace podmínek pojištění byla uvedena v pojistné smlouvě v seznamu dokumentů a žalobkyně podpisem smlouvy stvrdila, že s ní byla seznámena a souhlasí. Podle žalované odbytné ve výši 14 796 Kč, které bylo žalobkyni vyplaceno, odpovídalo postupu výpočtu zohledňujícího jednotlivé sjednané poplatky a též dlužné pojistné. Dále žalovaná uvedla, že systém nákupu a prodeje podílových jednotek byl jasně popsán v ujednání všeobecných pojistných podmínek, stejně tak byl ve specifikaci jasně stanoven procentuální rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek a bylo možno jednoznačně vypočíst i cenu počátečních i akumulačních podílových jednotek. Nijak skryté nebylo ani ujednání o akumulovaném dluhu. Dále žalovaná namítla z procesní opatrnosti promlčení celého uplatněného nároku. Pokud by bylo pravdou, že žalobkyně při sjednávání pojistné smlouvy neobdržela shora uvedenou specifikaci, musela by nejpozději při uzavírání pojistné smlouvy pojmout podezření, že s pojistnou smlouvou je něco v nepořádku, když jí chybí podstatná část dokumentace, na jejímž základě je počítána výše poplatků i výše rizikového pojistného. Dále byly žalobkyni doručeny výroční dopisy, kde byla mj. uvedena i měsíční výše pojistného, hodnota fondů, včetně hodnoty podílových jednotek pojistníka, plateb pojistného, pohybů na účtu pojistníka včetně stržené výše rizikového pojistného a souhrnu poplatků. Nejpozději od doručení výročního dopisu, případně nejpozději od zániku pojistné smlouvy a výplaty odbytného ke dni 1. 8. 2019, měla tedy žalobkyně veškeré informace, které byly relevantní pro zjištění, že je s pojistnou smlouvou něco v nepořádku, a tedy nejpozději od tohoto data musela začít běžet subjektivní promlčecí lhůta ke všem do té doby zaplaceným splátkám pojistného. Dále žalovaná namítla započtení, neboť se podle ní žalobkyně pro případ, že by smlouva byla neplatná, bezdůvodně obohatila tím, že jí byla poskytována pojistná ochrana.4. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.5. Dne 21. 6. 2011 ujednaly žalovaná jako pojistitel a žalobkyně jako pojistník pojistnou smlouvu č. , hodnota, s počátkem pojištění dne 1. 7. 2011. Jako hlavní pojištění bylo ve smlouvě uvedeno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s měsíčním pojistným ve výši 300 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána připojištění mj. závažných nemocí a trvalých následků úrazu s konkrétními pojistnými částkami a celkovým pojistným za připojištění ve výši 286 Kč. Celkem tedy měsíční pojistné činilo 586 Kč. V článku X. smlouvy bylo uvedeno prohlášení žalobkyně coby pojistníka, že byla seznámena se Specifikací podmínek pojištění Allianz F1 (dále jen „Specifikace“) a souhlasí s jejím obsahem, dále že před uzavřením smlouvy obdržela mj. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob ze dne 1. 1. 2010 (dále jen „VPP“) a Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění Allianz F1 (, Anonymizováno, IG6J) verzi 01/01.02.2011 (dále jen „ZPP“). Pojistná smlouva sama neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného. (vše zjištěno z uvedené pojistné smlouvy; její podepsání v této podobě nebylo mezi stranami sporné)6. Žalovaná vyhotovila dne 19. 7. 2011 žalobkyni k pojistné smlouvě č. , hodnota, pojistku (zjištěno z uvedené pojistky).7. V odstavci 1.2.20 VPP bylo uvedeno, že podílovou jednotkou se rozumí „podíl na investičním fondu představující nárok na část hodnoty investičního fondu“; v odstavci 2.5.1 VPP bylo uvedeno, že „prodejní cena počáteční nebo akumulační podílové jednotky fondu se určí jako podíl části hodnoty majetku fondu odpovídající příslušným podílovým jednotkám a celkového počtu daných podílových jednotek tohoto fondu“ a v odstavci 2.5.2 VPP bylo uvedeno, že „nákupní cena podílové jednotky odpovídá její prodejní ceně zvýšené o procento stanovené pojistitelem ve specifikaci podmínek pojištění“ (zjištěno z uvedených VPP).8. V odstavci 2.1.9.1 ZPP bylo uvedeno, že pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatek „na úhradu počátečních nákladů“ určený „na pokrytí nákladů spojených se získáním pojištění, vyhotovením pojistné smlouvy a zavedením do informačního systému“ s tím, že „platí se formou snižování počtu počátečních podílových jednotek na účtu pojistníka o stanovené procento, a to vždy k výročnímu dni pojištění“ (zjištěno z uvedených ZPP).9. Ve Specifikaci bylo uvedeno, že roční poplatek na úhradu počátečních nákladů činí „8 % z počtu počátečních jednotek ročně“ a „strhává se po dobu trvání pojištění v jeho výroční den“ (zjištěno z uvedené Specifikace).10. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně se při uzavírání pojistné smlouvy seznámila se Specifikací. Jak vyplývá ze shora uvedeného, v článku X. pojistné smlouvy výslovně prohlásila, že se s ní seznámila a souhlasí s jejím obsahem. Žalovaná též prokázala, že tato Specifikace existuje, nešlo tedy o prohlášení, které by se vztahovalo k nějakému fiktivnímu dokumentu. Žalobkyně nikdy za celá léta před započetím nynějšího sporu žalované nesdělila, že by Specifikaci neznala či že by ji požadovala doplnit (nic takového žalobkyně ani netvrdila). Při vzetí všech těchto skutečností v úvahu soud pokládal za prokázané seznámení žalobkyně se Specifikací. Žalobkyně v této souvislosti argumentovala, že samotné obecné prohlášení ve smlouvě k prokázání nestačí s odkazem mj. na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. Z uvedeného rozsudku však vyplývá (a lze v tomto směru odkázat zej