10 C 58/2025-57 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Jelikož se všichni účastníci řízení vzdali odvolání proti tomuto rozsudku, uvede se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.2. Společným návrhem došlým soudu dne 17.12.2024 se osvojitel a osvojenkyně domáhali vydání rozsudku, jehož právní mocí by došlo k osvojení osvojenkyně osvojitelem, a to takovému, které je obdobou osvojení nezletilého, neboť osvojitel pečoval o osvojenkyni jako o vlastní již v době její nezletilosti, zároveň je osvojenkyně dítětem manželky osvojitele a zároveň osvojení není v rozporu s odůvodněným zájmem biologického otce osvojenkyně, který již nežije. Osvojenkyně je vdaná, její manžel s osvojením souhlasí, přičemž osvojenkyně má s manželem dvě nezletilé dcery, a to , jméno FO, a , jméno FO, .3. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.4. Osvojenkyně je dcerou manželky osvojitele (tj. , Jméno osvojenkyně B, ) a , jméno FO, (zjištěno z rodného listu osvojenkyně a údajů evidence obyvatel). Osvojenkyně je manželkou , jméno FO, a matkou nezletilé , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , a nezletilé , jméno FO, , nar. 2020, , jméno FO, , jejichž otcem je , jméno FO, (zjištěno z oddacího listu osvojenkyně a rodných listů nezletilých dětí a údajů evidence obyvatel). Osvojitel je od roku , Anonymizováno, manželem , Jméno osvojenkyně B, (zjištěno z oddacího listu a údajů evidence obyvatel).5. Osvojenkyně od dětského věku žila ve společné domácnosti se svou matkou, mladší sestrou , jméno FO, a osvojitelem a vytvořil se mezi nimi vztah odpovídající zcela běžnému vztahu rodiče a dítěte, který trvá až do současnosti. V dětství osvojenknyě se osvojitel podílel na péči o ní a její výživě, přičemž osvojenkyně jej brala jako svého otce, byť jej oslovovala a oslovuje jménem. Rodinný vztah je i mezi osvojitelem a nezletilými dětmi osvojenkyně, a zároveň i mezi osvojenkyní a příbuznými osvojitele. Rodiny se vzájemně navštěvují a mají mezi sebou bezproblémové vztahy. Nezletilé dcery osvojenkyně považují osvojitele za svého dědu, takto jej i oslovují a tráví spolu volný čas a dovolené, a to i v širším rodinném kruhu. Biologický otec osvojenkyně , jméno FO, již nežije (zemřel v roce , Anonymizováno, ), přičemž s osvojenkyní se dlouhodobě nestýkal a nijak se o ni a její rodinu nezajímal. Nezletilé dcery osvojenkyně jej ani neznají. Mezi osvojenkyní a jejím biologickým otcem, jakož i jeho pozůstalou rodinou, chybí jakékoliv významnější citové pouto, což je patrně důsledek dlouhotrvajícího nezájmu biologického otce o osvojenkyni. Osvojitel vlastní biologické děti nemá a k osvojenkyni, jakož i její mladší sestře , jméno FO, si vytvořil otcovský vztah, což prokazuje též jeho zájem o osvojení , jméno FO, (vše zjištěno ze zcela shodně vyznívajících účastnických výpovědí osvojitele, osvojenkyně a manželky osvojitele a svědecké výpovědi manžela osvojenkyně).6. Manželka osvojitele s návrhem na osvojení souhlasí (zjištěno z jejího písemného sdělení a dále z její účastnické výpovědi).7. Manžel osvojenkyně s návrhem na osvojení souhlasí (zjištěno z jeho písemného sdělení a dále z jeho výpovědi).8. Nezletilé děti osvojence souhlasily s navrhovaným osvojením (zjištěno z písemného sdělení soudem ustanoveného opatrovníka a z vyjádření opatrovníka při ústním jednání soudu).9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.10. Podle § 796 odst. 2 o. z. o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.11. Podle § 795 věta první o. z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu.12. Podle § 805 o. z. o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět.13. Podle § 856 o. z. povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.14. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.15. Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený , rodné přijmení, osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.16. Podle § 852 o. z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené , rodné přijmení, osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.17. V řízení byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro rozhodnutí o osvojení, neboť návrh podali osvojitel a osvojenkyně společně a s osvojením souhlasila jak manželka osvojitele, tak manžel osvojenkyně. Stanovisko biologického otce osvojenkyně k osvojením nebylo zapotřebí zjišťovat, neboť ten již nežije.18. Dle skutkových zjištění soudu je mezi osvojenknyní a osvojitelem vztah, jaký je mezi rodičem a dítětem. Osvojitel pečoval o osvojenkyni jako o vlastní již v době její nezletilosti a vedle toho je manželem matky osvojenkyně. Nebylo zjištěno nic, z čeho by vyplývalo, že osvojení by v tomto případě bylo v rozporu s dobrými mravy nebo s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů.19. S ohledem na to soud návrhu zcela vyhověl (výrok , právnická osoba, souladu s ustanovením § 797 o. z. soud též vyslovil, že osvojitel bude zapsán na místo otce osvojence do matriky (výrok II.). Jelikož obě děti osvojenkyně narozené , rodné přijmení, vydáním tohoto rozsudku daly k osvojení souhlas, vyslovil soud též, že osvojení má právní následky i pro ně (výrok III.).20. Navrhovatelé byli ve věci plně procesně úspěšní, avšak ostatní účastníci řízení jejich návrh podporovali a svým chováním nezavdali příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Podání návrhu soudu bylo nezbytné vzhledem ke specifické povaze osvojení, o němž může rozhodnout pouze soud. Všichni účastníci řízení se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.