12 C 185/2025-10 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 16 470 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 19. 2. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 530 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 3 220 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z jistiny úvěru, a to od 20. 4. 2024 do 30. 4. 2025 a náhradu nákladů uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 30. 1. 2025. Žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 2. 2025 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 8 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč. Strany si sjednaly poplatek 500 Kč za každou výzvu k plnění zaslanou žalovanému. Strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od prvního dne prodlení. Celkové RPSN smlouvy bylo sjednáno ve výši 2 969 %. (viz smlouvu o zápůjčce) Dále žalobkyně a žalovaný uzavřeli dodatek ke smlouvě o zápůjčce dne 29. 3. 2024, který se žalovaná zavázala poskytnout žalovanému 2 000 Kč a ten se zavázal je vrátit spolu s poplatkem ve výši 650 Kč. RPSN smlouvy vzrostlo na 13 212 %. (viz dodatek ke smlouvě o zápůjčce) Žalobkyně zaslala dne 19. 2. 2024 na účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě o zápůjčce 8 000 Kč. Dne 29. 3. 2024 zaslala žalobkyně na stejný účet 2 000 Kč. (viz výpis z běžného účtu) Účet č. , č. účtu, byl v té době v dispozici žalovaného. (viz protokol o vlastnictví účtu) Žalobkyně zaslala žalovanému celkem , hodnota, upomínek. (viz upomínky ze dne 26. 4. 2024, 3. 5. 2024, 10. 5. 2024, 19. 5. 2024) Žalobkyně zaslala žalovanému dne 30. 1. 2025 předžalobní výzvu. (viz výzvu k úhradě před podáním žaloby a podací poštovní lístek z téhož dne) Žalovaný na svůj dluh uhradil 530 Kč.5. Soud nezjistil nic významného pro řízení z Všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, .6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 8 000 Kč a 2 000 Kč, a to na účet žalovaného, což má soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 631 Kč, Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatek 500 Kč za každou upomínku zaslanou žalovanému. Smluvní pokutu žalobkyně požaduje v částce 3 220 Kč. Za celkem pět zapsaných upomínek požaduje žalobkyně 2 500 Kč. Stranami sjednaná RPSN ve výši 13 212 % zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 60 % je v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v únoru 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,97 % p. a. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že sjednaná smlouva o úvěru je v rozporu s dobrými mravy a je proto stižena absolutní neplatností dle § 588 o. z. Vzájemný vztah účastníků se tak pohybuje v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., kdy se žalovaný obohatil na účet žalobkyně o poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč po odečtení 530 Kč, tedy o 9 470 Kč. Za této situace se soud pro nadbytečnost nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tří pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 30. 1. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 3. 2. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 6. 2. 2025. Počínaje následujícím dnem 7. 2. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 9 470 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku žalované částky soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 16 470 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 9 470 Kč a nevyhověno v částce 7 000 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 2 470 Kč, což je po zaokrouhlení 15 % předmětu řízení. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 783 Kč a sestávají ze soudního poplatku 800 Kč a z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění), soud dále přiznal náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 483 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 15 % z 2 783 Kč činí 418 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.