12 C 236/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 15 490 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 12. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 530 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 1 960 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z jistiny úvěru, a to od 11. 1. 2025 do 25. 7. 2025. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 30. 1. 2025. Žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2024 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal do 10. 1. 2025 splatit 10 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 530 Kč. Strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od prvního dne prodlení. Celkové RPSN smlouvy bylo sjednáno ve výši 15 728 %. (viz smlouvu o úvěru) Žalobkyně zaslala dne 20. 12. 2024 na účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě o úvěru 10 000 Kč. (viz výpis z běžného účtu) Účet č. , č. účtu, byl v té době v dispozici žalovaného. (viz výpis z účtu žalovaného) Žalobkyně zaslala žalovanému elektronicky dne 16. 6. 2025 předžalobní výzvu. (viz předžalobní upomínku a text emailu) Žalovaný neprokázal, že by žalobkyni cokoliv uhradil.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 10 000 Kč, a to na účet žalovaného, což má soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 530 Kč, Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokutu žalobkyně požaduje v částce 1 960 Kč. Stranami sjednaná RPSN ve 15 728 % zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 60 % byl v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v prosinci 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,63 % p. a. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že sjednaná smlouva o úvěru je v rozporu s dobrými mravy a je proto stižena absolutní neplatností dle § 588 o. z. Vzájemný vztah účastníků se tak pohybuje v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., kdy se žalovaný obohatil na účet žalobkyně o poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. Za této situace se soud pro nadbytečnost nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.9. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tří pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 16. 6. 2025, a to elektronicky. Byla tak doručena žalovanému ještě tentýž den. Žalobkyně určila žalovanému k plnění lhůtu v délce sedmi dnů, tedy 23. 6. 2025 měl žalovaný plnit. Počínaje následujícím dnem 24. 6. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku žalované částky soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 15 490 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 10 000 Kč a nevyhověno v částce 5 490 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 4 510 Kč, což je po zaokrouhlení 29 % předmětu řízení. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 615 Kč a sestávají ze soudního poplatku 800 Kč a z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění), soud dále přiznal náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 315 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 29 % z 2 615 Kč činí 758 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.