29 C 262/2025-18 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 87 593,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 24. 8. 2023 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jako „, právnická osoba, “). , právnická osoba, poskytla žalované 82 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit částku 82 000 Kč spolu s úrokem ve výši 85,49 % jistiny ročně. Žalovaná uhradila na svůj dluh 76 032 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou postoupením. Vedle jistiny ve výši 5 968 Kč požaduje žalobkyně již splatný úrok ve výši 81 625,38 Kč, který se stal součástí jistiny. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 5. 4. 2025. Žalovaná přesto na svůj dluh víc neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne 24. 8. 2023 smlouvu o úvěru, kterou se , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované 82 000 Kč. Žalovaná se zavázala 82 000 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 85,49 %. Celkové RPSN smlouvy bylo sjednáno ve výši 128,38 %. (viz návrh na uzavření smlouvy mezi účastníky, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy a oznámení o schválení úvěru) , právnická osoba, zaslala dne 24. 8. 2023 částku ve výši 82 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, (viz doklad o vyplacení úvěru). Majitelem tohoto účtu je žalovaná (viz sdělení , právnická osoba, z 25. 4. 2025). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s , právnická osoba, dne 12. 2. 2025. Žalobkyně zaslala žalované dne 5. 4. 2025 předžalobní výzvu. (viz předžalobní výzvu ze dne 5. 4. 2025 a podací arch ze stejného dne) V řízení se neprokázalo, že by žalovaná žalobkyni cokoliv dalšího uhradila.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované 82 000 Kč, a to na účet žalované, což má soud za prokázané výpisem z účtu. Žalovaná se vedle jistiny zavázala hradit úrok ve výši 85,49 % ročně. Stranami sjednaná úroková sazba 85,49 % jistiny ročně spolu s RPSN ve výši 128,38 % zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 60 % byl v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v srpnu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,57 % p. a. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že sjednaná smlouva o úvěru je v rozporu s dobrými mravy a je proto stižena absolutní neplatností dle § 588 o. z. Vzájemný vztah účastníků se tak pohybuje v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Žalobkyně zaslala na účet žalované jistinu ve výši 82 000 Kč. Žalovaná splatila žalobkyni 76 032 Kč, tedy se na účet žalobkyně obohatila o 5 968 Kč. Za této situace se soud se pro nadbytečnost nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalované.9. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne 5. 4. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 9. 4. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 10. 4. 2025. Počínaje následujícím dnem 11. 4. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 5 968 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 81 625,38 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 87 593,38 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla ve větším rozsahu úspěšná žalovaná. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.