29 C 300/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení 21 390,79 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 7. 2025. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 22 000 Kč na účet vedený u žalobkyně. Žalovaný měl dluh uhradit ve třech měsíčních splátkách, ovšem uhradil pouze 609,21 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16. 10. 2025. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému 16. 10. 2025 neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Česka, ale žalovaný státním příslušníkem Indické republiky, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS).4. Vzhledem ke skutečnosti, že žádná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Indickou republikou neurčuje pro danou věc zvláštní jurisdikční pravidla, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I. bis“). Podle čl. 17 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 18 odst. 2 Brusel I. bis. může být spotřebitel, který uzavřel smlouvu o úvěru, žalován pouze ve státě, kde má bydliště. Žalovaný má na území České republiky své bydliště, tedy zde může být žalován. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého bydliště žalovaného, tedy české právo.5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, v které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru ve třech měsíčních platbách (viz smlouvu o rozložení platby). Žalobkyně vyplatila jistinu úvěru na účet žalovaného č. , č. účtu, , který pro něj vedla (viz doklad o načerpání úvěru a rámcovou smlouvu o platebních službách) Žalovaný uhradil na svůj dluh 609,21 Kč. (viz splátkový kalendář) Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2025, kterou také celý dluh zesplatnila (viz výzvu k úhradě). Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni uhradil čehokoliv dalšího.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. ve spojení s § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle níž bylo žalovanému poskytnuto 22 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit ve třech měsíčních platbách. Žalovaný však splatil pouze 609,21 Kč. Je proto povinen uhradil žalobkyni 21 390,79 Kč. Na úrok z prodlení má žalobkyně nárok dle § 1968 o. z., a dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, tedy žalobě výrokem I. zcela vyhověl.7. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů náležící úspěšné žalobkyni činí celkem 1 070 Kč a sestává ze soudního poplatku ve shodné výši, neboť žalobkyně v návrhu požádala pouze o náhradu uhrazeného soudního poplatku.8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.