38 C 16/2026-26 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 21.1.2026 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 12 795 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne 4.3.2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak že částku 27 500 Kč převedla na jeho bankovní účet a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 20.4.2024. Žalobkyně poté podala žalobu ke zdejšímu soudu, přičemž zdejší soud vydal rozsudek dne 13.5.2025, č.j. 39 C 14/2025-96, ve kterém žalobkyni v plném rozsahu vyhověl, přičemž žalovaný uhradil částku 30 000 Kč ke dni 14.10.2025. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 795 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o spotřebitelském úvěru a z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, tj. 0,1 % denně z částky 30 000 Kč za dobu od 13.8.2024 do 14.10.2024. Žalovaný smluvní pokutu neuhradil ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu:4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13.5.2025, č.j. 39 C 14/2025-96, v právní moci dne 14.6.2025 (č.l. 16-17) soud zjistil, že soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 314 Kč se smluvním úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 27.6.2024 do 25.9.2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 26.9.2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 304 Kč za dobu od 27.6.2024 do zaplacení, a to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 4.3.2024. Konkrétně se shora uvedená částka skládala z neuhrazené splátky 3 449 Kč, zesplatněné části jistiny 28 564 Kč, nákladů za upomínky ve výši 3 x 100 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 x 499 Kč za každé neuhrazení měsíční splátky ve stanovené lhůtě a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 32 013 Kč za období od 27.6.2024 do 12.8.2024 ve výši 1 504 Kč.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4.3.2024 soud zjistil, že strany si v čl. IV. bod. 2 smlouvy dohodly smluvní pokuty, a to konkrétně: a) smluvní pokutu na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, ve výši 0,1% denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, b) smluvní pokutu v případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným dle čl. IV. bod 1. smlouvy ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a to za každý den prodlení; c) smluvní pokutu na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru ve výši 499 Kč. Dále soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka 2 500 Kč je provize zprostředkovatele a částka 27 500 Kč bude zaslána žalovanému na jeho bankovní účet.6. Z tabulky označené jako „výpočet dodatečné pokuty“ soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 15.9.2025 částku 31 254,70 Kč a dne 14.10.2025 částku 758,30 Kč.7. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky dopisem ze dne 19.12.2025 (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem).8. Z dalších listin soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.10. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.12. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.13. Soud konstatuje, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 4.3.2024, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, současně si účastníci ujednali v čl. IV. bod 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru několik smluvních pokut. Žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu podle čl. IV. bod 2 písm. a) a b) smlouvy o úvěru, tedy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek za období od 13.8.2024 do 14.10.2025, kterou vypočetla na částku 12 795 Kč. Soud konstatuje, že zákonodárce poskytl ochranu fyzickým osobám při uzavírání úvěrových a jim obdobných smluv, a to tak že výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 0,1 % denně a současně souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. V daném případě byly žalobci poskytnuty peněžité prostředky ve výši 27 500 Kč, tudíž by souhrn všech smluvních pokut neměl přesáhnout částku 13 750 Kč (tj. 0,5 x 27 500 Kč), dále soud konstatuje, že výše pokuty byla sjednána na 0,1 % denně. Žalobkyni již byla pravomocně přiznána rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13.5.2025, č.j. 39 C 14/2025-96 smluvní pokuta ve výši 3 001 Kč, tj. 3 x 499 Kč a 1 504 Kč. S ohledem na uvedené lze žalobě vyhovět pouze co do částky 10 749 Kč (maximální možná smluvní pokuta 13 750 Kč minus již přiznaná smluvní pokuta 3 001 Kč). Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 2 046 Kč, proto soud žalobu zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v částce ve výši 10 749 Kč, naopak nebyla úspěšná v částce ve výši 2 046 Kč, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 84 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 16 %.15. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni v částce 1 778,20 Kč představující 68 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16 %) z jejich celkové výše 2 615 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 800 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 400 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba; soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 315 Kč.16. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.17. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když k určení jiné než zákonem stanovené lhůty neshledal důvody.