67 C 190/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství s tím, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a narodily se z něj tři děti, nezletilým je v dnešní době pouze syn [jméno], [datum narození]. Manželství manželé uzavřeli po předchozí cca pětileté známosti z citové náklonnosti, jejich soužití se definitivně rozpadlo v lednu 2019, když se manželka ze společné domácnosti s nezletilým synem [jméno] a zletilým synem [jméno] odstěhovala. Od uvedené doby k obnovení manželského soužití nedošlo a manželka to i do budoucna vyloučila. Mezi manželi docházelo k postupnému citovému ochlazení, k neshodám a panovalo mezi nimi neporozumění. Z pohledu manželky je vztah mezi manžely trvale narušený a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manžel se podáním ze dne [datum] k návrhu o rozvod manželství připojil. Potvrdil, že mezi manžely nedošlo k uzavření dohody ohledně vypořádání ohledně majetku a společného bydlení pro dobu po rozvodu, manželé se pouze dohodli na úpravě poměrů k nezletilému [jméno] pro dobu před i pro dobu po rozvodu manželství. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Manželé uzavřeli své manželství dne [datum] po předchozí pětileté známosti z citové náklonnosti, u obou manželů se jednalo o manželství prvé, ze kterého se narodily tři děti, přičemž dvě již nabyly zletilosti, nezletilý je pouze [jméno], nar. dne [datum]. Z pohledu manželky bylo manželství spokojené do roku 2007, kdy se více než dříve cítila manželem odmítaná v intimní oblasti, necítila se jako rovnocenná partnerka, necítila, že ji má manžel rád a že si jí váží. Manžel preferoval své zájmy a nebral v potaz její potřeby. Z jejího pohledu žili paralelní životy, manžel budoval svou kariéru a ona si postupem času svůj život uzpůsobila tak, aby byla do budoucna samostatná. Naopak manžel hodnotil manželství jako spokojené do doby před 1a 1/2 rokem než se manželé rozešli, i přes skutečnost, že měli s manželkou odlišné názory na výchovu dětí, na způsob trávení volného času, v žebříčku hodnot a rovněž v oblasti intimního života. Oba manželé se snažili o udržení manželství, od jara 2018 docházeli na manželskou terapii, ve které poté manžel pokračoval individuálně. Rozhodnutí manželky o jejím odchodu v lednu 2019 bylo proto pro něj překvapivé. Manžel přiznal, že za trvání manželství mu manželka signalizovala svou nespokojenost a vyčítala mu, že jí chybí citové projevy, manžel se na její podněty snažil reagovat jak nejlépe uměl. S odstupem času připustil, že v některých oblastech se mohl snažit víc. Manželé shodně uvedli, že manželka v lednu 2019 opustila společnou domácnost se zletilým synem [jméno] a nezletilým synem [jméno] a že od uvedené doby manželské soužití neobnovili. Manželka to kategoricky vyloučila a manželovi nezbylo než respektovat její rozhodnutí a k návrhu o rozvod se připojit. K datu odchodu manželky ze společné domácnosti došlo k ukončení společného hospodaření, intimní soužití bylo ukončeno asi v listopadu či prosinci 2018. Manžel připustil, že mezi manžely docházelo k dohadům ohledně četnosti intimních styků, popřel však, že by za trvání manželství navázal známost k jiné ženě. Manželka před 1 ½ rokem navázala známost k jinému muži, z jejího pohledu však tento muž není příčinou rozvratu manželství. Příčinu rozvratu manželství manželka původně spatřovala v odlišném názoru na výchovu dětí, v nesouladu v intimním životě a v absenci porozumění, náklonnosti a citových projevů ze strany manžela. Manžel jako příčinu rozvratu manželství nejdříve uvedl časté spory ohledně vedení domácnosti a hospodaření, spory ohledně intimního soužití a také neschopnost manželky respektovat odlišný názor, než je ten její. V závěru řízení se manželé shodli na tom, že příčinou rozvratu jejich manželství bylo citové odcizení, které postupem času přerostlo do všech oblastí jejich společného života (oddací list účastníků a jejich účastnické přednesy). Rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci ve výroku I., kterým byla schválená dohoda rodičů o úpravě poměrů k nezletilému [jméno], [datum narození] pro dobu před i pro dobu po rozvodu manželství, dne [datum], byl nezletilý [jméno] svěřen do péče matky, otec se zavázal přispívat na jeho výživu částkou [částka] měsíčně. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak opatrovnický soud upravil styk otce s nezletilým [jméno] ve zde předestřeném rozsahu, ve výroku III. rozsudku byla schválena dohoda rodičů a zletilého [jméno] ohledně výživy, ve výroku IV. bylo řízení ve věci návrhu matky na úpravu péče k již zletilému [jméno] pro dobu před i pro dobu po rozvodu manželství zastaveno a ve výroku V. opatrovnický soud rozhodl o tom, že žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení (citovaný rozsudek). Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V daném případě soud dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, kdy oba manželé již vyloučili možnost obnovení manželského soužití, neměli zájem o přerušení řízení a jejich účastnickými výpověďmi bylo prokázáno, že rozvrat jejich manželství je trvalý. V daném případě manželé nepředložili soudu dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, nemohlo se tak jednat o tzv. nesporný rozvod dle § 757 o.z. a soud se musel v souladu s ustanovením § 756 o.z., zabývat otázkou příčin rozvratu manželství. Ačkoliv manželé původně spatřovali příčinu rozvratu manželství každý v jiných skutečnostech, v samotném závěru řízení se shodli na tom, že hlavní příčinou rozvratu jejich manželství bylo jejich vzájemné citové odcizení a odlišné názory na způsob vedení manželského soužití. S ohledem na shora uvedené soud manželství účastníků podle § 755 odst. 1 o.z. rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého nemá žádný z účastníků ve statusových věcech manželských a partnerských právo na náhradu nákladů řízení. Soud nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od výše uvedeného ustanovení, neshledal podmínky pro aplikaci věty druhé citovaného zákona.