67 C 334/2020-14 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu svého manželství, které bylo uzavřeno dne [datum] a zůstalo bezdětné. Manželka uvedla, že manželství účastníků přestalo plnit svou funkci, účastníci se navzájem odcizili, fakticky spolu nežijí více než pět let. Ani jeden z manželů nemá zájem o obnovení manželského soužití. Manžel se k návrhu o rozvod manželství připojil. Vzhledem k tomu, že manželé jsou cizími státními příslušníky, soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci danou věc projednat a rozhodnout a dále otázkou rozhodného práva. Pravomoc českého soudu v dané věci se opírá o ustanovení článku 3 písmena a) druhého odstavce Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, když manželé měli poslední společné bydliště na území České republiky a manželka zde ještě bydlí. Rozhodným právem dle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, český právní řád. Vzhledem k tomu, že manželé měli poslední společné bydliště na adrese [adresa manžela], je dána místní příslušnost zdejšího soudu. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Manželé uzavřeli své manželství dne [datum] po předchozí osmileté známosti z citové náklonnosti, manželství zůstalo bezdětné. U manželky se jednalo o manželství prvé, u manžela o manželství druhé, spokojené bylo asi do roku 2012 [číslo], následně se manžel ze společné domácnosti odstěhoval. Manželé po dobu pěti let nežijí ve společné domácnosti, v mezidobí manželské soužití neobnovili a ani do budoucna o něj zájem nemají. Manželka i z důvodu, že má po dobu čtyř a půl roku vztah k jinému muži, který hodnotí do budoucna jako perspektivní. Manželství je formálním svazkem, každý z manželů si žije svým životem (oddací list účastníků a jejich nesporná tvrzení). Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V daném případě soud dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství dle shora citovaného ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., kdy oba manželé vyloučili možnost obnovení manželského soužití, neměli zájem o přerušení řízení a jejich účastnickými výpověďmi bylo prokázáno, že rozvrat jejich manželství je trvalý. V daném případě manželé nepředložili soudu Dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, nemohlo se jednat o tzv. nesporný rozvod ve smyslu § 757 citovaného zákona, soud se tak musel v souladu s § 756 zákona č. 89/2012 Sb. zabývat otázkou příčin rozvratu manželství. Na základě v tomto směru shodné výpovědi manželů soud uzavřel, že hlavní příčinou rozvratu manželství bylo vzájemné citové odcizení, odlišnost povah a odlišný názor na způsob vedení manželského soužití. S ohledem na shora uvedené soud manželství účastníků ve smyslu § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. rozvedl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého nemá žádný z účastníků ve statusových věcech manželských a partnerských právo na náhradu nákladů řízení. Soud nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od výše uvedeného ustanovení, neshledal podmínky pro aplikaci věty druhé citovaného zákona.