15 C 17/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem ze dne 3. 11. 2021 se osvojitel domáhal osvojení [celé jméno osvojenkyně], narozené dne 12. 11. 1987. Návrh odůvodnil tím, že v roce 1996 uzavřel manželství s Ing. [celé jméno svědkyně], matkou osvojence. Osvojenec byl svěřen do péče Ing. [celé jméno svědkyně], a společně s osvojitelem žili ve společné domácnosti od šesti let věku osvojence. Po celou dobu se osvojitel snažil osvojenci nahradit otce a starat se o ní jako o vlastní. Mezi osvojitelem a osvojencem se vytvořilo silné citové pouto. Biologický otec osvojence o něj nikdy neprojevil zájem. Osvojenec se k návrhu připojil. Biologická matka je manželkou osvojitele, s osvojením osvojence souhlasila. Biologický otec se k osvojení nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Osvojenec se narodil dne [datum], s jeho matkou, Ing. [celé jméno osvojenkyně], narozenou dne [datum], osvojitel uzavřel manželství dne 14. 9. 1996. Biologickým otcem osvojence je pan [celé jméno svědka], narozený dne [datum] (oddací list, rodný list). Biologický otec se o osvojence nezajímal, soudem stanovené výživné nehradil, stejně tak sešlo z důvodu chování biologického otce ze soudem určeného styku. K poslednímu kontaktu mezi biologickým otcem a osvojencem došlo asi v druhém či třetím roku života osvojence. Biologičtí prarodiče ze strany biologického otce byli s osvojencem v kontaktu, avšak brzy zemřeli. Dočasně byl osvojenec v kontaktu s bratrem a sestrou biologického otce, z kontaktu však sešlo, když nikdo netoužil vazby udržovat. Nikdo z účastníků a ani sourozenců biologického otce osvojence neví, kde biologický otec osvojence je. Od 6 let života osvojence žije osvojenec ve společné domácnosti s matkou, Ing. [celé jméno osvojenkyně], a jejím později manželem - osvojitelem. Osvojitel se k osvojenci od počátku choval jako k vlastní dceři, roli otce dle slov osvojence„ supluje lépe, než originál“. Fakticky se považují za rodinu, jde jim pouze o vyřešení formální stránky věci. Z manželství osvojitele a matky osvojence se narodila dcera, které je nyní 25 let. Osvojenci se 3. 1. 2022 narodilo dítě, díky tomu se s osvojitelem vídají velmi intenzivně (výpověď účastníků a výpověď svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně]). Dle § 846 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „dále jen „o. z.“) zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Dle § 847 odst. 1 písm. c), písm. d) o.z. zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo jestliže osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Dle § 847 odst. 2 o.z. nelze zletilého osvojit, pokud byt o bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Dle § 852 o.z. má osvojení právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. V daném případě bylo prokázáno, že osvojitel o osvojence pečoval již v době jeho nezletilosti, od 6. roku jeho života. S matkou osvojence uzavřel manželství v roce 1996. Vyhovění návrhu je na místě, neboť osvojitel o osvojence pečoval jako o vlastní dceru společně s manželkou – matkou osvojence žili v harmonickém vztahu a nyní v době dospělosti osvojence tyto pohodové vztahy jen prohlubují. Manželství osvojitele a matky osvojence trvá dosud. V řízení tak nebyly shledány žádné skutečnosti, které by bránily osvojení, ani skutečnosti, které by svědčily o tom, že by osvojení bylo v rozporu s dobými mravy. Současně soud neshledal, že by osvojení bránily odůvodněné zájmy pokrevních rodičů tj. v daném případě biologického otce. Úkolem každého rodiče by měla být péče o dítě, o jeho zdraví, péče o jeho citový, rozumový a mravní vývoj, zajišťování jeho výchovy a vzdělání a v neposlední řadě také zajišťování osobního styku. Ani jednu tuto činnost otec nevykonával již od 3. roku života osvojence, kdy sám zapříčinil to, že došlo k přerušení styku mezi ním a osvojencem. Otec se s osvojencem nestýkal, nehradil výživné, nikterak se o osvojence nezajímal. Stejně tak došlo k přerušení styků osvojence s další části rodiny biologického otce. Biologický otec se sám navíc připravil o možnost vyjádřit se k návrhu. Naopak osvojenec bere osvojitele jako svého otce a osvojitel roli otce osvojence plně nahradil. Osvojení osvojence osvojitelem je tak vhodné a zcela žádoucí. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro osvojení. Z daného důvodu soud návrhu na osvojení vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s.