27 C 43/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 076 Kč s tím, že dne 25. 10. 2016 při jízdě na lince vlaku [anonymizováno] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] na Moravě dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 76 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Na základě smlouvy o postoupení budoucích pohledávek ze dne 15. 12. 2015 právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], postoupil pohledávku na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] následně byla ze strany tohoto přechodného věřitele pohledávka postoupena smlouvou ze dne 10. 5. 2017 na žalobkyni. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud z„ Oznámení o závadách“ a„ Potvrzení o nedodržení SPPO“ ze dne 25. 10. 2016 zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 25. 10. 2016 na lince vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] na Moravě. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému pak vyplývají ze smluvních přepravních podmínek a Tarifu právního předchůdce žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení budoucích pohledávek ze dne 15. 12. 2015 právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], postoupil pohledávku na přechodného věřitele, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Přechodný věřitel pak smlouvou ze dne 10. 5. 2017 postoupil žalovanou pohledávku na nynější žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 8. 2017 pak vyplývá, že žalovaný byl vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě částky 2 649 Kč. 4. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 5. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 6. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 076 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o úhradu dlužné částky z důvodu, že žalovaný užil přepravní prostředek právního předchůdce žalobkyně bez platné jízdenky, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru a podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby. Aplikace ust. § 14b citované vyhlášky je tak dle názoru soudu zcela namístě. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.