40 C 16/2019-181 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá vypořádání společného jmění manželů ohledně majetku nacházejícího se na území České republiky, resp. se vztahem k České republice, konkrétně nemovitých věcí v k.ú. [část obce], a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba – budova [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí pro k. ú. [část obce], obec Praha, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen„ nemovitosti“), a akcií [právnická osoba], a.s., [IČO], sídlem [adresa] (dříve [právnická osoba], dále jen„ společnost“), a to celkem 48 ks akcií (čísla akcií [číslo]), odpovídající 30% podílu ve společnosti, se jmenovitou hodnotou akcií opravňující k hlasování 4 800 000 Kč (dále jen„ akcie“). 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce nedoložil skutečnosti o vzniku manželství, jeho trvání a o rozvodu manželství. 3. Soud ve věci neprováděl dokazování z důvodu nadbytečnosti, když žalobce ode dne zahájení řízení, tj. ode dne [datum] neosvědčil a nedoložil existenci trvání manželství s žalovanou, tj. vznik a následný zánik manželství, což je podstatné pro závěr ohledně případné existence společného jmění manželů a jeho zániku. Neprokázání existence trvání manželství s žalovanou a jeho zániku, kdy se vznikem manželství je spojen i vznik společného jmění manželů odůvodňuje bez dalšího zamítnutí žaloby z procesního hlediska, kdy aby se soud mohl věcně zabývat vypořádáním společného jmění manželů, musí být žalobcem prokázán vznik takového společného jmění manželů a následně i jeho zánik. 4. Zdejší soud dospěl k závěru, že žalobce neosvědčil a nedoložil existenci trvání manželství, tj. vznik a následný zánik manželství, a v důsledku toho neprokázal ani vznik a zánik společného jmění manželů, kterého se domáhá vypořádat. Žalobce k žalobě předložil kopii rozsudku o rozvodu manželství vydaného soudem v Čínské lidové republice dne 12. 6. 2018, včetně úředně ověřeného překladu z čínského jazyka do českého jazyka. Uvedená listina však neobsahuje superlegalizaci. Žalobce tak předložil kopii veřejné listiny vydané v zahraničí a učinil tak za účelem osvědčení skutečnosti, která je jejím obsahem, konkrétně rozvodu manželství. Použitelnost cizí veřejné listiny na území České republiky je podmíněna předepsaným ověřením. Ustanovení § 12 z.m.p.s. staví na roveň české veřejné listiny (vydané českými soudy, státními orgány a listiny prohlášené za veřejné zvláštními orgány) a zahraniční listiny téhož charakteru, klade však podmínku – tj. ověření listin. Toto ustanovení doplňuje § 134 o.s.ř., kterým se domněnka o autenticitě a pravdivosti obsahu veřejné listiny rozšiřuje za určitých podmínek i na cizí veřejné listiny. Ověření veřejné listiny může mít v zásadě dvojí formu - buď tzv. superlegalizaci, nebo apostilu. Forma ověření listiny vydané cizím státem závisí na tom, zda je či není s cizím státem ověřování listin upraveno mezinárodní smlouvou. Mezi Čínskou lidovou republikou a Českou republikou není uzavřena dvoustranná smlouva upravující požadavky na ověření listin. Čínská lidová republika není ani signatářem Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, Haag, 5. 10. 1961, č. 45/1999 Sb., která jako jedinou formalitu pro osvědčení pravosti podpisu, pravomoci podepsaného a totožnosti pečeti nebo razítka stanoví připojení tzv. apostilní doložky (apostily) příslušným orgánem státu, na jehož území byla listina vydána. Apostilou lze ověřit pouze veřejnou listinu vydanou ve smluvním státě Úmluvy pro účely použití v jiném smluvním státě. S ohledem na právě uvedené proto v daném případě nepostačí apostila, ale listina musí být opatřena vyšším ověřením (tzv. superlegalizací). Hmotněprávním základem pro vypořádání SJM je skutečnost, že účastníci byli manželé a že jsou pravomocně rozvedeni. Společné jmění manželů totiž zaniká v okamžiku nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Žalobce tak byl v daném případě povinen předložit soudu listiny, osvědčující existenci trvání manželství účastníků, tj. vznik a následný zánik manželství, které budou opatřeny vyšším ověřením, tzv. superlegalizací. Teprve takové cizí veřejné listiny opatřené předepsanými ověřeními (superlegalizací) by prokázali pravdivost skutečností v nich obsažených. Žalobce byl na tuto skutečnost upozorněn již odvolacím soudem v usnesení ze dne 9. 4. 2019, č. j. 19 Co 103/2019-37 a i přes tuto skutečnost žalobce listiny v požadované formě nedoložil. Následně zdejší soud usnesením ze dne 25. 3. 2022, č. j. 40 C 16/2019-163, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 45 dnů od doručení tohoto usnesení předložil soudu listiny s vyznačenou doložkou právní moci, osvědčující existenci trvání manželství účastníků, tj. vznik a následný zánik manželství, kterou budou opatřeny vyšším ověřením, tzv. superlegalizací. Žalobce následně požádal o prodloužení lhůty k předložení listin, kdy mu lhůta byla prodloužena do [datum]. Žalobce po celou dobu řízení nebyl schopen prokázat vznik a zánik manželství s žalovanou, čímž neprokázal ani vznik a zánik jejich společného jmění manželů, kterého se domáhal vypořádat. Pro vypořádání SJM je hmotněprávním základem skutečnost, že účastníci byli manželé a že jsou pravomocně rozvedeni, kdy pravomocným rozvodem manželství došlo i k zániku společného jmění manželů. Tyto skutečnosti pak měl žalobce prokázat již současně s podáním žaloby. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce ani přes opakované výzvy nebyl schopen prokázat vznik a následný zánik společného jmění manželů (žalobce sdělil soudu přípisem z [datum] že zajišťuje superlegalizaci příslušných dokumentů), nezabýval se věcně zdejší soud žalobou, kdy soud nepřistoupil k vypořádání společného jmění manželů, když se strany žalobce nebyl prokázán vůbec vznik společného jmění manželů a jeho následný zánik, když zánik manželství je předpokladem pro vypořádání společného jmění manželů. Zdejší soud tak nemohl přistoupit k vypořádání společného jmění manželů, tak jak navrhoval žalobce, za situace, kdy žalobce neprokázal existenci manželství a zánik společného jmění manželů. V návaznosti na tuto skutečnost soud žalobu zamítl (výrok I). 5. Pokud se týká návrhu žalobce na odročení jednání z důvodu, že žalobce, který žije v Číně, se chce osobně jednání zúčastnit, ale brání mu v tom aktuální epidemiologická situace Covid 19, tomuto návrhu soud nevyhověl. V situaci, kdy žalobce po dobu takřka 3,5 roku a přes nesčetná opakovaná poučení soudu není schopen prokázat vznik a zánik manželství účastníků, žaloba byla zamítnuta bez věcného posouzení a provádění dokazování, není neúčast žalovaného na jednání dne 22. 6. 2022 porušením jeho procesních práv navíc za situace, kdy rozhodnutí v této věci netvoří překážku pro podání žaloby nové, poté co si žalobce obstará potřebné dokumenty. Z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci je rozhodováno o jeho základních právech a svobodách (mezi která nepochybně patří i právo vlastnické), právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Právo na spravedlivý proces zakotvuje i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. který stanoví, že součástí práva na spravedlivý proces je i projednání věci v přiměřené lhůtě. Projednání věci v přiměřené lhůtě je přívlastkem spravedlnosti jako takové, neboť přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž jako by byla odmítnuta. Soud tak musí dbát na to, aby délka řízení byla přiměřená (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 570/20, ze dne 14. 10. 2020). V dané věci tak soud posuzoval i proporcionalitu mezi právem žalobce, který je více jak 3,5 roku nečinný, účastnit se soudního jednání osobně a právem žalované na spravedlivý proces. Soud pak dospěl k závěru, že za situace, která se popsána výše, kdy žalobce nebyl schopen, od podání žaloby v roce 2019 do dne vydání tohoto rozhodnutí, prokázat vznik a zánik manželství účastníků, kdy prokázání této skutečnosti je základem pro rozhodnutí soudu v předmětném řízení, převáží právo žalované na spravedlivý proces v souladu s článkem 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1) Úmluvy, dle kterých je soud povinen rozhodnout bez zbytečných průtahů. Žalobce v řízení způsobil průtahy, kdy nebyl schopen doložit skutečnosti, k jejichž doložení ho soud vyzval. Pokud by pak soud žalobci poskytoval další lhůty k doložení požadovaných skutečností, došlo by tím k porušení práva žalované na spravedlivý proces, kdy ta má právo na to, aby soud rozhodl bez zbytečných průtahů. Nad rámec toho soud podotýká, že žalobce nijak soudu nedoložil, proč epidemiologická situace Covid 19 brání žalobci v účasti na jednání. 6. Na daný případ aplikoval soud zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z.m.p.s.“), zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a Listinu základních práv a svobod a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle § 12 odst. 1 z.m.p.s. listina vydaná soudem, notářem nebo úřadem v cizině, která platí v místě, kde byla vydána, za