67 C 368/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu svého manželství, které bylo uzavřeno dne [datum]. U obou manželů se jednalo o manželství prvé, před jehož uzavřením se narodila dne [datum] nezletilá dcera [jméno] a za trvání manželství dne [datum] dcera [anonymizováno] Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese v obvodu zdejšího siudu. Manželka považovala manželství za funkční a spokojené s běžnými starostmi dlouholetého vztahu, problémy začala pociťovat po narození druhé dcery, kdy na rodičovskou dovolenou nastoupil manžel. Jeho činnost byla omezena pouze na starost o dceru a veškeré práce vykonávala po návratu ze zaměstnání ona. Přestože se snažila maximálně manželovi pomáhat, neustále jí bylo něco vytýkáno, byla kritizována a manželem kontrolována. Manžel nerespektoval její práci, kdy jako advokátka musela svůj pracovní čas přizpůsobit klientům. Výtkám manžela se snažila vyhovět, prioritou pro ni byl klid a pohoda v rodině, bezkonfliktní výchovné prostředí pro dcery. Poslední rok rodičovské dovolené se manželovo chování vůči ní stále stupňovalo a nezlepšilo se ani jeho nástupem do práce v září 2019. [jméno] jeho direktivního chování vůči ní se naopak začala ještě více zvyšovat až na neúnosnou hranici. Manželka si čím dál více uvědomovala, jak neohleduplně se k ní manžel chová, využívá toho, že si nestěžuje a sama dělá věci, které je třeba udělat. Manželka pociťovala, že jí manžel přestává být oporou, naopak stal se jejím velitelem, který veškerou její činnost a péči bral automaticky a nikdy ji nedocenil. Byla pouze terčem kritiky a postupně jí manžel dával najevo, jakou roli v domácnosti a v manželství jí přisuzuje, tedy že o všem rozhoduje on. To vše vedlo postupně k vzájemnému odcizení, problémům v komunikaci, a to jak ohledně běžných věcí, tak i ohledně dětí. Manžela začalo dráždit, když manželka přestala jeho chování omlouvat, ale bránila se mu. Jejich opakované rozhovory nevedly k žádnému posunu a změně, proto manželka v červnu roku 2021 manželovi sdělila, že se s ním chce dohodnout na rozvodu manželství, o čemž se odmítl vůbec bavit. Jakékoliv snahy manželky o vysvětlení toho, co jí ve vztahu vadí, byly zbytečné, neboť manžel si je nepřipouštěl, naopak jí vytýkal, že je vůbec s něčím nespokojená. Od září 2019 manželka nespí v ložnici, ale v obývacím pokoji, intimně jsou odloučeni, volný čas spolu netráví, komunikují společně v podstatě ohledně záležitostí týkajících se dcer. Ačkoliv manželé žijí v jednom bytě, nevedou společnou domácnost, manželka hradí veškeré poplatky spojené s bydlením a s péčí o dcery, manžel pouze náklady na jídlo, na svůj telefon a auto. Manžel se k návrhu o rozvod vyjádřil až při jednání soudu dne [datum] tak, že s ním vyslovil nesouhlas. Neměl za to, že by manželství bylo rozvráceno natolik, aby situaci manželé nezvládli návštěvou manželské poradny. V závěru řízení se však k návrhu o rozvod připojil, když respektoval stanovisko manželky. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Manželé uzavřeli své manželství dne [datum] po předchozí desetileté známosti z citové náklonnosti, před jeho uzavřením se narodila dne [datum] dcera [jméno] a za trvání manželství dne [datum] dcera [jméno]. U obou manželů se jednalo o manželství prvé, oba jsou českými státními příslušníky, jejich poslední společné bydliště bylo v obvodu zdejšího soudu. Z pohledu manželky bylo manželství spokojené do roku 2016, kdy se narodila dcera [jméno] a chování manžela vůči ní se stále zhoršovalo, manžel postupně její osobnost ubíjel, kdy byla pod jeho neustálou kontrolou a cítila se pod tlakem. Manželovi musela vysvětlovat, kde byla a proč mu zrovna nezvedla telefon, když měla pracovní jednání. Manžel vůči ní vyvíjel permanentně pedantský dozor, a to i pokud šlo o její vztah k dětem, kdy ačkoliv manželka zajišťovala provozně chod domácnosti, nemohla rozhodovat u dětí o ničem. O tom rozhodoval manžel. Manželka manželovi opakovaně sdělovala, co jí vadí, z jeho strany však byla komunikace zlehčována a uzavřena s tím, že je vztahovačná. Postupně mezi manželi docházelo k odcizování, o čemž svědčí ukončení jejich intimního soužití v září 2019, kdy se manželka přestěhovala z ložnice do obývacího pokoje. Společné hospodaření trvalo do září 2021, kdy manželka platila veškeré náklady spojené s bydlením, manžel pouze nakupoval potraviny, a to i dcerám. Ačkoliv manžel přišel s tím, že by mohli situaci řešit návštěvou manželské poradny, poprvé se tak stalo až v dubnu 2021, v době, kdy manželka reálně začala uvažovat o rozvodu a zmínila se manželovi o něm. Manželka potvrdila, že v dnešní době již žádnou poradnu navštívit nechce, situaci si v sobě po letech uzavřela a je již rozhodnutá manželství ukončit. Vycházela z toho, že manžel je se situací smířen a s rozvodem souhlasí, když jí pomáhal stěhovat věci do jejího nového bytu. V prosinci 2021 si našla bydlení poté, co jí manžel sdělil, že dosavadní byt, který jako rodina obývali, nechce opustit. V lednu 2022 byt převzala, postupně ho vybavovala a manžel jí se stěhováním pomáhal. Manželka má za to, že rozvod manželství bude přínosný i pro jejich společné děti, neboť není vhodné, aby žily v přetvářce a v nefunkčním prostředí. Situaci dětem vysvětlila, z jejího pohledu ji zvládají dobře i proto, že se s manželem před nimi navzájem chovají dobře, pokud řeší záležitosti týkající se dětí, byť v ostatních oblastech mezi nimi nadále panují střety. O narušení vztahů mezi manželi svědčí také skutečnost, že poslední společnou dovolenou strávili jako rodina v roce 2019, letní prázdniny 2021 a Vánoce 2021 již trávili odděleně. Příčinu rozvratu manželství manželka spatřovala v citovém odcizení způsobeném dlouhodobým psychickým nátlakem, který byl na ni ze strany manžela vyvíjen a dále v rozdílnosti povah manželů, v rozdílném přístupu ke způsobu vedení života a výchovy dětí. Manželovo chování vůči ní vyvolávalo v manželce stavy a pocity, kdy se sama obviňovala, že za vše může ona a bála se projevit. Z pohledu manžela bylo manželství spokojené do konce roku 2019. Důvodem, že se něco mezi manželi děje a změnu chování manželky pocítil v roce 2020, kdy s ním přestala spát. Z jeho pohledu jinak vše fungovalo stejně, pokud jde o chod domácnosti i o děti. Podle manžela se manželka přestěhovala do obývacího pokoje až v průběhu roku 2020, jejich intimní soužití bylo ukončeno na Vánoce roku 2019. Manžel si po celou dobu trvání manželství nebyl vědom toho, že by manželka jakkoliv strádala a že je nespokojená. To mu oznámila až v dubnu 2021 s tím, že se chce rozvést, což ho překvapilo. Přetrvávající problémy mezi manželi pociťoval manžel i během roku 2021, kdy se manželka jeho dotykům vyhýbala, nicméně mu do očí neřekla, co konkrétně dělá špatně. Manžel inicioval návštěvu manželské poradny v létě 2021, vyhledal konkrétní kontakt na poradnu a po manželce chtěl termín společné konzultace. Manželka však neměla zájem manželskou poradnu navštívit a někde se zpovídat. Manžel potvrdil, že poslední dovolenou jako rodina strávili v roce 2019 a to i s ohledem na covidovou situaci, potvrdil rovněž, že Vánoce a letní prázdniny 2021 trávili odděleně. Manželce skutečně pomáhal se stěhováním věcí do nového bydliště a dětem při té příležitosti vysvětlil, jak se věci mají. Z jeho pohledu jsou smutné a se situací nejsou smířeny, byť nestrádají. Příčinu rozvratu manželství spatřoval manžel v citovém odcizení manželky vůči němu (oddací list účastníků a jejich účastnický výslech). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 66 Nc 2569/2021-25 ze dne 26.11.2021, který nabyl právní moci dne [datum], opatrovnický soud schválil dohodu rodičů o úpravě poměrů k nezletilé [jméno], narozené [datum] a k nezletilé [jméno], narozené [datum] pro dobu před a pro dobu po rozvodu manželství tak, že obě nezletilé byly svěřeny do výchovy matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé [jméno] měsíčně částkou [částka] a na výživu nezletilé [jméno] měsíčně částkou [částka]. Zároveň soud upravil styk otce s nezletilými dětmi v předestřeném rozsahu (citovaný rozsudek). Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V daném případě dospěl soud k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, když v samotném závěru řízení oba manželé vyloučili možnost obnovení manželského soužití a jejich účastnickými výpověďmi bylo prokázáno, že rozvrat jejich manželství je trvalý. Vzhledem k tomu, že v daném případě manželé nepředložili soudu dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, nemohlo se tedy jednat o tzv. nesporný rozvod ve smyslu ustanovení § 757 citovaného zákona a soud se musel v souladu s § 756 o.z., zabývat otázkami příčin rozvratu manželství. Po provedeném dokazování uzavřel, že hlavní příčinou rozvratu manželství bylo vzájemné citové odcizení manželů, ro