17 C 22/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Manželka se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala rozvodu manželství, které s manželem uzavřela dne [datum] v Káhiře v Egyptě. Manželka tvrdila, že manželství je v důsledku dlouhodobých neshod zcela rozvráceno a že společná domácnost manželů zanikla nejpozději dne [datum], kdy se manžel odstěhoval. 2. Manžel trval na zachování manželství s tvrzeními, že mu jeho víra rozvod nepřipouští, jakož i že manželku stále miluje. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem Egypta a manželka státní příslušnicí České republiky. Při posuzování pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout pak byl aplikován zákon o mezinárodním právu soukromém (zák.ř. 91/2012 Sb., dále jen„ ZMPS“), přičemž pravomoc byla shledána vzhledem k tomu, že manželka je státní příslušnicí České republiky (§ 47 odst. 1 ZMPS). 4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci učinil následující skutková zjištění: účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v Káhiře. Toto manželství pak je zapsáno ve zvláštní matrice [anonymizována tři slova] [územní celek], [obec] ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], str. [anonymizováno], poř. [číslo]. Dále zjištěno, že manžel byl již v minulosti ženat a že tento jeho předchozí svazek byl ukončen rozvodem, čímž je vyvrácena námitka manžela, že mu v ukončení manželství brání jeho víra, neboť je patrno, že v minulosti mu tato v ukončení předchozího manželství rozvodem nikterak nebránila (oddací list ze dne [anonymizováno] [rok]). Z manželství účastníků se dne [číslo] narodila nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manžela], přičemž otázka výchovy a výživy této nezletilé byla pro dobu po rozvodu manželství upravena pravomocným soudním rozhodnutím (rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]). Manželství je trvale rozvráceno v důsledku odcizení manželů, které však bylo zapříčiněno zejména agresivní povahou manžela, který manželku v minulosti dokonce opakovaně fyzicky napadal. Nenávratné rozvrácení manželství pak nastalo na jaře roku 2022, kdy manžel ve třech případech fyzicky napadl i dceru manželů [jméno] [celé jméno manžela] a tuto dokonce i škrtil. Manžel v minulosti napadl i matku manželky, k čemuž byla přivolána Policie ČR. Manželé se aktuálně nijak nestýkajíc a vlastně ani nekomunikují, přičemž manželka ani neví o místě skutečného bydliště manžela (účastnický výpověď manželky). Pro úplnost soud dodává, že v dané věci hodlal realizovat i účastnický výslech manžela, toto však byla zmařeno samotným manželem, který se k jednání dne [datum] nedostavil bez řádné omluvy. Substitut zástupce manžela pak sice k opakovaným výzvám soudu v průběhu jednání sdělil, že zastoupení ve věci převzal ten den ráno a že manžel je snad nemocný, že však o tomto neexistuje žádný lékařský doklad. Po umožnění substitutu kontaktovat zástupce manžela pak bylo substitutem jen zcela vágně doplněna informace, že manžel snad trpí střevními potížemi. Omluvu žalovaného v uvedeném rozsahu soud však považuje za jednoznačně nedůvodnou, když vyjádření substituta zástupce manžela byla v průběhu jednání učiněna způsobem, který nebyl důvěryhodným, který nebyl jakkoliv podložen a kterému tak soud nikterak neuvěřil. Na tomto základě pak nebyla přistoupeno k výslechu manžela, byť se tohoto substitut zástupce manžela opakovaně dovolával, neboť odročení jednání za účelem opětovného předvolání manžela se za situace, kdy se tohoto manžel bez řádné omluvy nedostavil, by bylo v rozporu s principy rychlosti a hospodárnosti řízení. Při posuzování právní stránky soud nejprve řešil otázku rozhodného práva, když na základě dikce relevantní úpravy (§ 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 ZMPS), kterážto byla aplikována na v řízení zjištěné skutečnosti, uzavřel, že se rozvod manželství účastníků řídí českým právním řádem. Na základě takto učiněného závěru o rozhodném práv soud věc hodnotil hodnotil jako občanskoprávní vztah týkající se osobního stavu osob (§ 9 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), přičemž aplikoval ustanovení upravující rozvod manželství (§ 755 až § 758 OZ). V dané věci pak má soud za prokázané, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno (rozpory manželů mají trvalý charakter a ti dnes již ani nežijí ve společné domácnosti) a nelze ani očekávat jeho obnovení (tato skutečnost jednoznačně vyplynula z kontextu celého řízení). Příčina rozvratu manželství byla soudem zjištěna (§ 756 OZ) v důsledku agresivní povahy manžela, který v minulosti fyzicky napadl manželku, její matku a dokonce i dceru manželů. V důsledku takových jednání manžela nastalo citové odcizení manželů, přičemž společná domácnost manželů zanikla dne [datum]. Při posouzení míry zavinění rozvratu manželství soud uzavřel, že rozvrácení manželství bylo bez pochybností zaviněno ze strany manžela (účastnická výpověď manželky). Vzhledem k tomu, že v dané věci nejsou žádné rozvodu bránící překážky (§ 755 odst. 2 písm. a/, b a odst. 3 OZ), dospěl soud k závěru, že veškeré zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v dané věci splněny (§ 755 OZ). Na tomto základě soud rozhodl, že se manželství účastníků rozvádí (výrok ad I.). 5. V dané věci nemá žádný z manželů právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad II.), neboť přiznání takové náhrady není odůvodněno okolnostmi případu (§ 23 z.ř.s.).