98 C 109/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 3 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu, kterou následně i doplnil, tak odůvodnil tím, že žalovaný byl ošetřen a pobýval v [anonymizována tři slova] [ulice] v [obec a číslo], která je provozována žalobcem. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt mu byl žalobcem vystaven daňový doklad znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne [datum]. Žalovaný tento dluh vůči žalobci písemně uznal, co do důvodu a výše uznáním dluhu. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl o úhradu upomínán. Dlužná částka se skládá z následujících: náklady za vyšetření lékařem – 1 340 Kč, 2 x Alkotest – 180 Kč, biochemie - 250 Kč, zdravotnický materiál – 50 Kč, pití – 30 Kč, mycí a dezinfekční prostředky – 150 Kč Náklady za ubytování - 1 000 Kč Celkem se jedná o částku 3 000 Kč. Jedná se o nutné náklady, které žalobce vynaložil od příjmu po propuštění žalované na [anonymizována tři slova]. 2. Opatrovník, ustanovený zdejším soudem v opatrovnickém řízení sp.zn. [spisová značka], když stejným rozsudkem č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] soud také i omezil svéprávnost žalovaného, se vyjádřil tak, že navrhuje žalobu zamítnou jako nedůvodnou, protože žalobce neprokázal poskytnutí záchytné služby a i proto, že žalovaný upadl do závadové společnosti, která jej připravila o značné jmění, takže proto opatrovník vnímá žalobu jako nespravedlivou, když podle něj žalobce měl konat dříve a přímo s opatrovníkem. 3. Dne [datum] byl žalovaný ošetřený u žalobce za cenu 3 000 Kč, na což mu byla vystavena faktura se splatností dne [datum] (faktura [číslo]). Poskytnutí hrazené služby bylo potvrzeno ošetřujícím lékařem (lékařská zpráva), kdy žalovaný byl nalezen bezvládný na ulici, v očividné opilosti, dechovou zkouškou ověřené ve výši 1,7 prom. alkoholu v krvi, a protože se tedy jednalo o stav ohrožující zdraví byl PČR převezen do zařízení žalobce. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce dopisem k úhradě dlužné částky (dopis ze dne [datum] včetně podacího lístku). 4. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl z důvodu vysoké opilosti odvezen na [anonymizována tři slova] žalobce, kde byl po nezbytně nutnou dobu hospitalizován pro prostou (nikoliv komplikovanou) opilost (§ 89b z.č. 373/2011 Sb.). Jakékoli jiné řešení nepřicházelo v danou chvíli do úvahy - takže i kdyby žalobce věděl, že žalovaný má ustanoveného opatrovníka, tak by tato informace neměnila nic na povinnosti žalobce poskytnout žalovanému vše k ochraně jeho zdraví a života, což je pobyt v chráněné zóně [anonymizována dvě slova]. Krátce shrnuto, žalobce důvod i výši žalovaného nároku v řízení dobře prokázal. 5. Argumentaci opatrovníka, že žaloba je nespravedlivá soud nepřijal, protože i přes existenční selhání žalovaného – tak jak jej soudu opatrovník popsal, samo o sobě neznamená, že se na opilého žalovaného bude pohlížet jako na oběť společnosti a žalobce sám ponese náklady na to, že se žalovaný dobrovolně uvádí do stavu opilosti. 6. Při rozhodování o platební povinnosti žalovaného (§ 160 odst.1 o.s.ř.) soud zjistil, že je na místě odklad přisouzené povinnosti, protože na jedné straně odklad zmenšuje pravděpodobnost, že se žalovaný v důsledku přisouzené povinnosti dostane do ještě větších životních těžkostí a souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos a na okamžitém (ve lhůtě tří dnů) plnění žalovaného není životně závislý - takže půl roku, kdy bude dluh žalovaným zaplacený může vydržet. 7. Soud nepřiznal úroky z prodlení ze žalované částky, protože žalobce, ač zastoupen právním zástupcem podal projednávanou žalobu až po dvou letech, když soud neshledal žádný důvod, proč žaloba nemohla být podána obratem a současně soud neviděl důvod, proč by žalovaný, který očividně není schopen vyvinout ani průměrné duševní a rozumové úsilí, aby dodržoval jinak běžně srozumitelná pravidla společnosti měl na jednání žalobce doplácet. 8. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 9. Soud při rozhodnutí o výši náhrady nákladů řízení postupoval dle § 150 o. s. ř., který dává soudu možnost rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než odpovídá výsledku sporu, jsou-li zde důvody hodné zvláštního zřetele. Očividně, žalovaný má vážnou psychickou zátěž, která mu s největší pravděpodobností aktuálně dovoluje najít si a vykonávat nanejvýš jednoduchou manuální práci, takže stálý a jistý příjem mu poskytuje jen stát v podobě sociální dávky. Dále, souzená věc byla skutkově jednoduchá a právně banální a jednalo se o částku bagatelní, kdy žaloba byla podána formou žaloby, jejíž vyplňování je rutinní záležitost. Za daných okolností, kdy by náhrada nákladů řízení byla vyplácena ze sociálních dávek, se soudu jevilo jako rozumné náhradu nákladů řízení žalobci nepřiznat.