98 C 192/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Manželka se společně se svou manželem svým návrhem ze dne [datum] domáhali rozvodu svého manželství. Svůj návrh odůvodnili tím, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] v [obec], ze kterého se nenarodilo žádné dítě. Současně uvedli, že spolu nejméně šest měsíců nežijí jako manželé. 2. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 3. Účastníci uzavřeli manželství [datum] před [stát. instituce] (tyto skutečnosti má tento soud za prokázané z kopie oddacího listu, ze dne [datum], svazek [číslo], [číslo listu], [anonymizováno]). 4. Z manželství se nenarodilo žádné dítě, protože manžel není otcem žádného dítěte (tyto skutečnosti má soud za prokázané z CEO manžela č.l. 8). 5. Účastníci se dohodli o způsobu vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, tak jak je uvedeno ve Dohodě o úpravě majetkových poměrů a svého bydlení pro dobu rozvodu manželství, kterou uzavřeli dne [datum], podle které za doby manželství nenabyli žádné nemovitosti, byty nebo nebytové prostory, a o výlučném, porozvodovém vlastnictví věcí, práv a závazků se dohodli (tyto skutečnosti má tento soud za prokázané Dohody o úpravě majetkových poměrů a svého bydlení pro dobu rozvodu manželství, opatřenou úředně ověřenými podpisy obou účastníků). 6. Během doby si účastníci přestali tolik rozumět, dokázali jen s obtížemi řešit běžné otázky společného života a definitivní konec nastal v únoru 2023, takže dříve, než před šesti měsíci dospělo jejich soužití k definitivnímu ukončení, a v současné době není již žádná naděje na smíření (tuto skutečnost má soud za prokázanou z vyjádření účastníků na ústním jednání dle § 120 odst. 3 o.s.ř. době, kdy spolu jako manželé nežijí a o tom, že funkce manželství je neobnovitelná. Při vědomí toho, že obecně vzato účastnická výpověď nemusí mít žádný kauzální podklad – účastníci na rozdíl od svědků nemusí před soudem mluvit pravdu, a když nejen že ani jeden z účastníků netvrdil a ani soudu z ničeho neplynulo, že by zde existovaly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by rozvod přípustný nebyl, ale navíc účastníci podali dokonce společný návrh – tak soud považoval výslechy účastníků za věcně nepřínosné, a dle § 1 odst. 3 ZŘS upustil od výslechu účastníků dle § 389 odst. 1 ZŘS, a to zejména když účastníci s takovým postupem soudu výslovně souhlasili a na svých výsleších netrvali). 7. Provedení dalších důkazů soud neprovedl, neboť jejich potřeba ze spisu nevyplynula a účastníci je nenavrhli. 8. Dle § 755 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 9. Dle § 757 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil a c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. 10. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: 11. Předně soud zkoumal, zda v daném případě je možné postupovat dle § 757 OZ a dospěl k závěru, že v daném případě to možné je. Účastníky předložená dohoda rozvádějících se manželů je dohodou o úpravě vzájemných majetkových práv a povinností pro po dobu rozvodu s dohodou o úpravě práv a povinností společného bydlení, neboť vypořádává majetek účastníků, který je součástí jejich společného jmění manželů, tak jak ukládá § 757 odst. 1 písm. c) OZ. Následně soud zkoumal její formální náležitosti (písemná forma a úředně ověřené podpisy), které jak zjistil, tak splňuje. Vzhledem k tomu, že i při vypořádání SJM se uplatní princip smluvní volnosti účastníků občanskoprávních vztahů, tak k vypořádání zaniklého SJM lze uzavřít platně i takovou dohodu, která vypořádává jen část hodnot do tohoto spoluvlastnictví náležejících, a je tedy je možné SJM vypořádat na základě více právních skutečností – ohledně části společného jmění může být uzavřena dohoda a část bude vypořádána rozhodnutím soudu a zbytek na základě zákonné domněnky. Z tohoto důvodu soud nezkoumal, zda účastníky předložená dohoda obsahuje pouze část nebo všechen majetek SJM účastníků řízení a pro účely rozvodu se spokojil s předloženou dohodou. Tedy tato smlouva splňuje podmínky dle § 757 OZ. 12. Dále soud zjistil, že účastníci spolu ke dni rozhodnutí soudu nežijí více než šest měsíců, že jejich manželství trvalo déle než jeden rok. S ohledem na zjištěné, soud již nezkoumal příčiny rozvratu manželství účastníků. Ze shodného postoje účastníků je zcela zřejmé, že ačkoliv vztah účastníků byl založen ve věku, kdy je sňatek uzavírán uvážlivě tedy, jen když hodnotový základ vztahu prověřil čas, tak nakonec zjistili, že jejich životní očekávání jsou naprosto odlišná, což jim nedovoluje si vzájemně poskytovat citové zázemí a být si navzájem partnerskou životní oporou, když obnovení manželského soužití v průběhu soudního řízení nedošlo a nelze ani očekávat, že k němu v budoucnu dojde. Během řízení neukázaly žádné okolnosti, které by byly zvláštními důvody, a pro které by rozvod manželství účastníků byl v rozporu s jejich zájmy – což vzhledem ke společnému návrhu nebylo možné ani seriózně očekávat. 13. Soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že vzájemné vztahy účastníků jsou natolik narušeny, že jejich manželství je dnes jen formálním svazkem, a tak nelze na jednom ani na druhém manželi spravedlivě požadovat, aby i přesto v manželství setrvali. Soud tedy shledal, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, a proto manželství rozvedl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 23 z.ř.s., které opřel o to, že návrh na rozvod podali oba dva účastníci společně, z čehož soud (logicky) dovodil, že soudní poplatek, jako jediný náklad uhradili společně, a proto si tedy na nákladech řízení ničeho nedluží.