98 C 221/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Manžel se společně se svou manželkou svým návrhem ze dne [datum] - protože ta se k návrhu písemně připojila dne [datum] (č.l.5) domáhali rozvodu svého manželství. Svůj návrh odůvodnili tím, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] ve Vietnamu a z manželství se nenarodilo žádné dítě. Současně uvedli, že spolu nejméně od roku [rok] nežijí jako manželé. 2. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Účastníci uzavřeli manželství [datum] ve [země] a sňatek byl zapsán do matriční knihy vedené [anonymizována tři slova] [územní celek], [obec] – střed (tyto skutečnosti má tento soud za prokázané z kopie oddacího listu, ze dne [datum rozhodnutí], svazek [spisová značka], [rok] [číslo listu], č.ř [číslo]). 3. Z manželství se nenarodilo žádné dítě (tyto skutečnosti má soud za prokázané z CEO manžela č.l. 11 – 12). 4. Účastníci se dohodli o způsobu vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, tak jak je uvedeno ve Smlouvě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů práv a a povinností manželů po zániku manželství, kterou uzavřeli dne [datum], podle které za doby manželství nenabyli žádné nemovitosti, byty nebo nebytové prostory, a o výlučném, porozvodovém vlastnictví věcí, práv a závazků se dohodli (tyto skutečnosti má tento soud za prokázané Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů práv a povinností manželů po zániku manželství opatřenou úředně ověřenými podpisy obou účastníků – manžela s prohlášením o pravosti podpisu vystavené v AK JUDr. [jméno] [příjmení] a manželka na [anonymizována dvě slova]). 5. Hodnotový základ vztahu účastníků prověřil čas, a to i (logicky) v kontextu rozdílnosti prostředí, ze kterých oba pocházeli, a do kterého se krátce po svatbě přestěhovali, když v roce [rok] se ukázalo, že jejich životní očekávání a hodnoty jsou v cizí zemi tak odlišná, že jim nedovolují si vzájemně dále poskytovat citové zázemí a být si navzájem partnerskou životní oporou, když obnovení manželského soužití v průběhu soudního řízení nedošlo a nelze ani očekávat, že k němu v budoucnu dojde (tuto skutečnost má soud za prokázanou z vyjádření účastníků na ústním jednání dle § 120 odst. 3 o.s.ř. době, kdy spolu jako manželé nežijí a o tom, že funkce manželství je neobnovitelná. Při vědomí toho, že obecně vzato účastnická výpověď nemusí mít žádný kauzální podklad – účastníci na rozdíl od svědků nemusí před soudem mluvit pravdu, a když nejen že ani jeden z účastníků netvrdil a ani soudu z ničeho neplynulo, že by zde existovaly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by rozvod přípustný nebyl, ale navíc účastníci podali dokonce společný návrh – tak soud považoval výslechy účastníků za věcně nepřínosné, a dle § 1 odst. 3 ZŘS upustil od výslechu účastníků dle § 389 odst. 1 ZŘS, a to zejména když účastníci s takovým postupem soudu výslovně souhlasili a na svých výsleších netrvali). 6. Provedení dalších důkazů soud neprovedl, neboť jejich potřeba ze spisu nevyplynula a účastníci je nenavrhli. 7. Dle § 755 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 8. Dle § 757 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil a c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. 9. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: Předně soud zkoumal, zda v daném případě je možné postupovat dle § 757 OZ a dospěl k závěru, že v daném případě to možné je. Účastníky předložená dohoda rozvádějících se manželů je dohodou o úpravě vzájemných majetkových práv a povinností pro po dobu rozvodu s dohodou o úpravě práv a povinností společného bydlení, neboť vypořádává majetek účastníků, který je součástí jejich společného jmění manželů, tak jak ukládá § 757 odst. 1 písm. c) OZ. Následně soud zkoumal její formální náležitosti (písemná forma a úředně ověřené podpisy), které jak zjistil, tak splňuje. Vzhledem k tomu, že i při vypořádání SJM se uplatní princip smluvní volnosti účastníků občanskoprávních vztahů, tak k vypořádání zaniklého SJM lze uzavřít platně i takovou dohodu, která vypořádává jen část hodnot do tohoto spoluvlastnictví náležejících, a je tedy je možné SJM vypořádat na základě více právních skutečností – ohledně části společného jmění může být uzavřena dohoda a část bude vypořádána rozhodnutím soudu a zbytek na základě zákonné domněnky. Z tohoto důvodu soud nezkoumal, zda účastníky předložená dohoda obsahuje pouze část nebo všechen majetek SJM účastníků řízení a pro účely rozvodu se spokojil s předloženou dohodou. Tedy tato smlouva splňuje podmínky dle § 757 OZ. 10. Dále soud zjistil, že účastníci spolu ke dni rozhodnutí soudu nežijí více než šest měsíců, že jejich manželství trvalo déle než jeden rok. S ohledem na zjištěné, soud již nezkoumal příčiny rozvratu manželství účastníků. 11. Během řízení neukázaly žádné okolnosti, které by byly zvláštními důvody, a pro které by rozvod manželství účastníků byl v rozporu s jejich zájmy – což vzhledem ke společnému návrhu nebylo možné ani seriózně očekávat. 12. Soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že vzájemné vztahy účastníků jsou natolik narušeny, že jejich manželství je dnes jen formálním svazkem, a tak nelze na jednom ani na druhém manželi spravedlivě požadovat, aby i přesto v manželství setrvali. Soud tedy shledal, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, a proto manželství rozvedl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 23 z.ř.s., které opřel o to, že návrh na rozvod podali oba dva účastníci společně, z čehož soud (logicky) dovodil, že soudní poplatek, jako jediný náklad uhradili společně, a proto si tedy na nákladech řízení ničeho nedluží.