19 C 289/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebním úvěru č. , hodnota, a poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách a první splátka byla splatná , datum, . Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby, služba „Klidné spaní“ za poplatek , částka, , služba „, Anonymizováno, “ za poplatek , částka, a „Informační SMS servis“ za poplatek , částka, . Dle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný celkem vyčerpal z poskytnutého úvěru dne , datum, částku , částka, . Vzhledem k tomu, že čerpaný úvěr žalovaný řádně a včas nesplácel, vypověděla žalobkyně smlouvu a informovala o tom e-mailem žalovaného dne , datum, . Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného , částka, a skládal se z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení úvěru , částka, , smluvního úroku , částka, , poplatku za službu „Klidné spaní“ , částka, , poplatku za službu „, Anonymizováno, “ , částka, a poplatku za „Informační SMS servis“ ve výši , částka, . Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Pro případ, že by soud shledal uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, domáhala se žalobkyně, aby soud žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení ve výši dlužné jistiny, která byla převedena na účet žalovaného.2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání.3. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným formou komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a zavázala se poskytnout žalovanému úvěr spotřebitelský až do výše , částka, s možností opakovaného čerpání. Jednotlivé tranše úvěru měly být žalovanému poskytnuty prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet určený žalovaným, č. ú. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných denních splátkách ve výši dle všeobecných obchodních podmínek, přičemž splatnost první denní splátky nastala 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná část úvěru. Žalovaný se zavázal zcela splatit vyčerpanou část úvěru v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději k poslednímu dni trvání smlouvy, pokud nebude dohodnuto jinak, přičemž posledním dnem trvání smlouvy byl stanoven 29. den ode dne následujícího po posledním dni doby platnosti kreditního rámce. Ve smlouvě byla stanovena pevná úroková sazba ve výši 1,016 % denně, RPSN činila 2 072,10 % ročně (smlouva o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele). Žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši , částka, (tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil). Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpaný úvěr nesplácel, zaslala mu žalobkyně mailovou zprávu ze dne , datum, , kterou poskytnutý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celkové dlužné částky ve výši , částka, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Žalovanému byla právním zástupem žalobkyně dne , datum, zaslána rovněž předžalobní výzva k plnění (email oznamující zesplatnění úvěru, předžalobní výzva).4. Po právní stránce soud nárok žalobkyně hodnotil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný sice uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru, kterou upravuje § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Vzhledem ke sjednané výši úroku – 1,016 % denně, tedy více než 370 % ročně – soud považuje uzavření smlouvy za neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu dle § 588 o.z. Úrok byl totiž sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat. Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienty jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaný na úvěr ničeho neuhradila žalobkyně požadovala vrácení částky , částka, a tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vydat, a to i s úrokem z prodlení, který byl žalobkyni přiznán od , datum, , kdy nastala splatnost dluhu dle výzvy před podáním žaloby.7. Ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení , částka, , úroku a části úroku z prodlení, které žalobkyně požadovala dle smlouvy o úvěru, jíž soud hodnotil jako absolutně neplatnou, soud žalobu zamítl.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků měl ve věci úspěch částečný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.