15 C 30/2026-16 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem došlým zdejšímu soudu dne 26. 1. 2026 se žalobkyně, tj. zástavní věřitelka, domáhala nařízení soudního prodeje zástavy, jejímž předmětem byly nemovité věci specifikované ve výroku tohoto rozsudku (dále jen „předmět zástavy“) a odůvodněním, že dne , datum, uzavřela zástavní věřitelka s žalovaným, tj. se zástavním dlužníkem, Smlouvu o hypotečním úvěru, reg. číslo: , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru), na základě které zástavní věřitelka poskytla zástavnímu dlužníkovi hypoteční úvěr ve výši , částka, . Zástavní dlužník se částku zavázel splácet spolu s úrokem ve výši 3,09 % ročně, resp. ke dni podání návrhu ve výši 6,69 % ročně, a to formou anuitních měsíčních splátek. Dne , datum, byla mezi zástavní věřitelkou a zástavním dlužníkem uzavřena Zástavní smlouva k nemovitosti (dále jen „zástavní smlouva“), reg. číslo: , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kterou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru zajištěna zřízením zástavního práva k předmětu zástavy.Zástavní dlužník ze smlouvy o úvěru řádně neplnil a s placením splátek se dostal do prodlení. V souladu se smlouvou o úvěru zástavní věřitelka vyzvala zástavního dlužníka k okamžitému splacení celého dluhu, čímž se i dosud nesplatná část dluhu stala splatnou. Zástavní dlužník však dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, , kterou mu zástavní věřitelka v této věci zaslala. Ke dni , datum, činí pohledávka, kterou má na základě smlouvy o úvěru zástavní věřitelka za zástavním dlužníkem, částku ve výši , částka, , sestávající z jistiny dluhu, smluvního úroku za poskytnutí úvěru a zákonného úroku z prodlení. Zástavní věřitelka proto navrhuje výkon zástavního práva formou soudního prodeje předmětu zástavy.Zástavní dlužník se k žalobě nevyjádřil.Podle § 356 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Skutkový stav věci byl na základě předložených listin náležitě zjištěn a všechny skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. K výzvě soudu o vyjádření souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se účastníci nevyjádřili a soud proto předpokládá, že s takovým postupem souhlasí. S ohledem na uvedené má soud za to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 356 z. ř. s. a ve věci proto rozhodl bez nařízení jednání.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Dne , datum, uzavřela zástavní věřitelka se zástavním dlužníkem smlouvu o úvěru, na základě které zástavní věřitelka poskytla zástavnímu dlužníkovi hypoteční úvěr ve výši , částka, . Zástavní dlužník se částku zavázel splácet spolu s úrokem ve výši 3,09 % ročně, resp. ve výši 6,69 % ročně, a to formou anuitních měsíčních splátek. Dne , datum, byla mezi zástavní věřitelkou a zástavním dlužníkem uzavřena zástavní smlouva, kterou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru zajištěna zřízením zástavního práva k předmětu zástavy.Protože se zástavní dlužník s placením splátek dostal do prodlení, zástavní věřitelka dopisem ze dne 12. 11. 2025 celý dluh zesplatnila a zástavního dlužníka vyzvala k okamžité úhradě celé nesplacené části dluhu. Výzva však ze strany zástavního dlužníka zůstala bez reakce. Zástavní věřitelka proto navrhuje výkon zástavního práva formou soudního prodeje předmětu zástavy.Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud věc po právní stránce posoudil takto:Dle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, pokud zástavní věřitel doloží (i) zajištěnou pohledávku, která zástavnímu dlužníku měla vzniknout; (ii) zástavní právo k zástavě, jejíhož prodeje se zástavní věřitel domáhá; (iii) vlastnické právo zástavního dlužníka k zástavě. Jsou-li splněny tyto tři zákonné podmínky, soud prodej zástavy nařídí, aniž by zkoumal další skutkové okolnosti, jako např. výši pohledávky či právo, které k zástavě má osoba odlišná od zástavního dlužníka, nepřipouštějící výkon rozhodnutí (MÁDR, J. Komentář k § 358. In: JIRSA, J., DERÉOVÁ, A., DOLEŽAL, M. Zákon o zvláštních řízeních soudních: Soudcovský komentář. ASPI: Wolters Kluwer).Zástavní věřitelka v tomto řízení předloženými listinnými důkazy naplnila všechny tři shora uvedené zákonné podmínky, neboť soudu doložila (i) smlouvu o úvěru, na základě které vznikla zástavní věřitelce peněžitá pohledávka za zástavním dlužníkem; (ii) zástavní smlouvu, na základě které byla peněžitá pohledávka ze smlouvy o úvěru zajištěna zřízením zástavního práva k předmětu zástavy; (iii) výpis z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá vlastnické právo zástavního dlužníka k předmětu zástavy.Soud proto návrh shledal důvodným a soudní prodej zástavy nařídil.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn.: III ÚS 68/16, podle kterého by v řízení o soudním prodeji zástavy mělo být o náhradě nákladů řízení rozhodnuto až v navazujícím vykonávacím řízení. Soud proto v souladu s citovaným nálezem, jakož i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn.: 21 Cdo 1520/2009, stanovil, že v obecné rovině zástavní věřitelce svědčí právo na náhradu nákladů řízení, avšak tyto náklady lze uspokojit pouze z výtěžku prodeje zástavy, nikoli z jiného majetku povinného.