55 EC 438/2010-56 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná využila veřejnou hromadnou dopravu provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek], aniž by za toto zaplatila, čímž v souladu s uzavřenou smlouvou o přepravě došlo k nároku na zaplacení přirážky k jízdnému a jízdného ve výši [částka]. Vznik tohoto nároku je datován ke dni [datum]. Tato pohledávky byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dne [datum]. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. KSPH 68 INS 11809/2014-A-8 byl zjištěn úpadek dlužnice – žalované a bylo rozhodnuto o jejím oddlužení, přičemž věřitelé byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, k němuž došlo téhož dne v 9:35 hodin. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2018, č. j. 68 INS 11809/2014-B-29 vzal soud na vědomí splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2018, č. j. 68 INS 11809/2014-B-30, bylo rozhodnuto o tom, že osvobozuje žalovanou od placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a placení pohledávek věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě stanovené lhůtě určené v rozhodnutí ze dne [datum], které měly vůči dlužníkům pro tyto případu právo postihu placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět, neboť s ohledem na shora uvedené rozhodnutí insolvenčního soudu se pohledávka žalobkyně stala naturální obligací, kterou nelze v rámci soudního řízení úspěšně vymáhat. Z uvedeného důvodu tedy bylo nutné žalobu zamítnout. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť nebylo zjištěno, že by procesně úspěšné žalované nějaké náklady vznikly.