21 C 332/2021-49 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované coby oprávněné vyloučení nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku z tam blíže specifikované exekuce. Žalobu odůvodnila tím, že je věřitelkou povinné – [právnická osoba] s. r. o., [IČO]. Za povinnou má pohledávku ve výši [částka] (zatím nepravomocně) přiznanou rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Povinná se po vydání uvedeného rozsudku snažila zbavit předmětných nemovitostí coby svého jediného majetku tím, že uzavřela dne [datum] kupní smlouvu s žalovanou. Žalobkyně proto u [název soudu] podala návrh na nařízení předběžného opatření. [anonymizována dvě slova] tomuto návrhu žalobkyně [anonymizováno] a vydal dne [datum] usnesení (předběžné opatření) č. j. [číslo jednací], kterým povinné zakázal prodat, směnit, vložit nebo jinak zcizit, zatížit právy či jinak nakládat s předmětnými nemovitostmi. Předběžné opatření bylo k odvolání povinné potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] (tedy obratem po zamítnutí návrhu na vklad) notářským zápisem s doložkou vykonatelnosti povinná uznala, že dluží žalované částku [částka], a zavázala se ji zaplatit do dne [datum]. Tím došlo k „ umělému“ vytvoření exekučního titulu za účelem dokončení převodu nemovitostí zakázaného předběžným opatřením. Žalobkyně má za to, že je aktivně legitimovaná k podání této vylučovací žaloby, neboť jí svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci, a to právo, aby nemovitosti nebyly prodány v rozporu s předběžným opatřením nařízeným k návrhu žalobkyně a aby prostřednictvím exekuce nebyl obcházen soudní zákaz nakládání s nemovitostmi. Žalovaná jako oprávněná v exekuci není standardním věřitelem povinné, ale kupujícím dle kupní smlouvy, proti jejímuž naplnění předběžné opatření směřovalo. Je tedy nepřípustné, aby byl dokončen předběžným opatřením zakázaný převod nemovitostí (byť s faktickým rizikem, že v exekuci může nemovitosti koupit i někdo jiný než původní kupující, resp. s ním spřízněná osoba) prodejem nemovitostí v exekuci, kde navíc mohou být nemovitosti prodány i za nižší cenu, než byla původně ujednána v kupní smlouvě. Prodejem nemovitostí v exekuci by byla žalobkyně jako věřitelka povinné nespravedlivě poškozena. 2. Žalovaná předně namítala, že žalobkyně není k podání vylučovací žaloby aktivně věcně legitimována. Vyloučení věci z exekuce se v obecné rovině může domáhat i osoba odlišná od vlastníka věci, typicky osoba mající k věci přímé věcné právo, rozhodně však nikoli pouhý další věřitel povinného, který dosud nemá vykonatelnou pohledávku, byť je povinnému zakázána dispozice s předmětnou věcí předběžným opatřením. Věřitel, který dal k nařízení předběžného opatření podnět, nemá žádné privilegované postavení mezi ostatními věřiteli dlužníka (povinného). Následně žalovaná podrobně vyvrací tvrzení žalobkyně, že by z její strany došlo k nějakému nekalému jednání. Notářský zápis byl sepsán za účelem uspokojení pohledávky žalované za povinnou na vrácení kupní ceny, kterou žalovaná povinné před nařízením předběžného opatření zaplatila za koupi nemovitostí, jež byla následně předběžným opatřením zmařena; nemůže být sporu o tom, že žalovaná má na vrácení kupní ceny nárok. 3. U jednání konaného dne [datum] soud sdělil účastníkům svůj právní názor, že samotná tvrzení žalobkyně, pokud by byla prokázána, vedou k závěru, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována, pročež nebude dokazování vůbec zahajováno z důvodu hospodárnosti řízení. Soud vysvětlil oběma stranám důvody, proč zastává tento právní názor (viz níže), žalobkyně však setrvala na žalobě tak, jak byla podána. 4. Podle § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), ve znění účinném ke dni podání žaloby, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci prodejem movitých věcí a nemovitých věcí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí. 5. Podle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném ke dni podání žaloby, právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 6. [název soudu] v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl, že aktivní věcná legitimace k podání tzv. vylučovací (excindační) žaloby podle § 267 o. s. ř. svědčí třetí osobě – tedy osobě rozdílné od oprávněného, dalšího oprávněného a povinného – jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí), ačkoliv k ní má takové právo (hmotněprávní vztah), které výkon rozhodnutí ([anonymizováno]) nepřipouští (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Osoba, která se domáhá vyloučení věci z exekuce, musí prokázat nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být postižen exekucí, nýbrž i to, že právo, které nepřipouštělo [anonymizováno], svědčí právě jí (srov. důvody rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 7. S ohledem na uvedené nelze než uzavřít, že již samotná tvrzení žalobkyně vedou k závěru, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť je toliko dalším tvrzeným věřitelem povinné, a tím pádem dalším potenciálním oprávněným. Žalobkyně nesporuje, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví povinné, ani netvrdí, že by k nim měla právo vylučující jejich postižení v exekuci (nařízené předběžné opatření vydané v řízení o tvrzené pohledávce žalobkyně, jež nadto dosud nebylo pravomocně skončeno, nezakládá žalobkyni žádné právo, tj. hmotněprávní nárok ve smyslu shora citované judikatury, k samotným nemovitým věcem povinné postiženým exekucí). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Zvláštní okolnosti projednávané věci tvrzené žalobkyní v žalobě mohou mít význam pro trestněprávní rovinu věci, aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání předmětné žaloby však založit nemohou. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšné žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání [datum]) a dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalované. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.