46 C 120/2022-84 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně jako zástavní věřitelka se návrhem, doručeným soudu dne 14. 4. 2022, domáhala nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že žalovaná dluží žalobkyni pohledávku ve výši 2 185 998,66 Kč s úrokem ve výši 2,99 % ročně z částky 2 070 651,88 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 070 651,88 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, přičemž uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem na zástavě, uvedené ve výroku I. tohoto usnesení (dále jen„ zástava“) ve vlastnictví žalované jako zástavní dlužnice. Žalovaná se dostala se splácením úvěru do prodlení, kdy řádně a včas nesplácela [anonymizována dvě slova], z tohoto důvodů žalobkyně, jako zástavní věřitelka, v souladu s úvěrovými podmínkami pohledávku za žalovanou zesplatnila ke dni 21. 12. 2021. Zástavní dlužnice byla vyzvána k plnění, avšak závazek z výše uvedené úvěrové smlouvy nebyl do dne podání žaloby splněn, proto přistoupila zástavní věřitelka k podání tohoto návrhu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle § 356 zákona č. 292 /2013 Sb., ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky byly naplněny, žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily ve stanovené lhůtě, soud měl tedy za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. S ohledem na shora uvedené proto soud ve věci provedl k důkazu toliko listiny předložené žalobkyní a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: 5. Smlouvou o [anonymizována dvě slova] reg. [číslo] ze dne 5. 4. 2013 včetně dodatků a úvěrových podmínek pro fyzické osoby má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně s žalovanou, žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 2 490 000 Kč. 6. Smlouvou o zřízení zástavního práva k [anonymizováno] [číslo] ze dne 5. 4. 2013 má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně se žalovanou, přičemž touto smlouvou zřídily zástavní právo k zástavě, a to k zajištění pohledávky žalobkyně za žalovanou, vyplývající ze smlouvy v předchozím odstavci uvedené. 7. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni 7. 4. 2022 má soud za prokázané, že k tomuto datu byla žalovaná vlastníkem zástavy, v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch žalobkyně na základě shora citované smlouvy. 8. [anonymizováno] ze dne 2. 11. 2021 včetně dodejky má soud za prokázané, že tímto dopisem žalobkyně zesplatnila vůči žalované pohledávku ze shora citované smlouvy, a to ke dni 21. 12. 2021. 9. Vyčíslením pohledávky má soud za prokázané, že ke dni 13. 4. 2022 žalovaná na základě shora citované smlouvy dluží pohledávku ve výši, jak je uvedena ve výroku I. tohoto usnesení. 10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 11. Podle § 358 ods. 1 zák. č. 292/2013 Sb., soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Dle odst. 2 cit. ustanovení pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě. Dle odst. 3 cit. zák. ustanovení podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. 12. Dle § 355 zák. č. 292/2013 Sb. účastníky řízení jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník. 13. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“. 14. V daném případě zástavní věřitel doložil shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlovuou o hypotečním úvěru reg. [číslo] ze dne 5. 4. 2013 za žalovanou. 15. Dále zástavní věřitel doložil [anonymizováno] o [anonymizována tři slova] k [anonymizováno] [číslo] ze dne 5. 4. 2013, jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za žalovanou je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku. 16. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s poukazem na právní názor Nejvyššího soudu ČR vyjádřený v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, podle něhož„ v usnesení, kterým vyhoví žalobě zástavního věřitele a nařídí soudní prodej zástavy (§ 200z o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), soud rozhodne též o povinnosti zástavního dlužníka k náhradě nákladů řízení; přizná-li zástavnímu věřiteli náhradu nákladů řízení, nestanoví (nemusí stanovit) zástavnímu dlužníku lhůtu k jejich zaplacení. Přiznané náhrady nákladů řízení o soudní prodej zástavy se zástavní věřitel může ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci domáhat jen z výtěžku zpeněžení zástavy, dosaženého jejím prodejem; nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) k uspokojení náhrady těchto nákladů řízení z jiného majetku povinného je nepřípustné.“. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.