5 C 23/2019-143 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Manželka se návrhem ze dne 25.1.2019 domáhala rozvodu manželství s tím, že manželství neplní svůj účel, manželé ztratili vzájemný citový vztah, dochází k závažnému porušování manželských práv, manželé nevedou společnou domácnost ani partnerský život a manželství je pouze formální. Za trvání manželství se žádné dítě nenarodilo. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství nevyslovil, ačkoliv byl předvoláván k jednání, ani se k jednání nedostavil. 3. Manželé jsou státními příslušníky [země], manželství uzavřeli ve [země]. Manželé ke dni podání návrhu měli obvyklé bydliště v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána dle čl. 20 odst. 3 vyhlášky č. 98/1984 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních. Z těchto ustanovení vyplývá, že k řízení o rozvodu je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. Rozhodným právem je v souzené věci právo vietnamské, a to v souladu s čl. 20 odst. 1 Smlouvy, přičemž se použije vietnamský zákon o manželství a rodině No. 52/2014/QH13 ze dne 19. 6. 2014. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Národním výborem [územní celek], okres [příjmení] [jméno], kraj [jméno] [jméno]. Oba manželé jsou občany [země] (prokázáno oddacím listem). Z výpovědi manželky vzal soud za prokázané, že manželka přicestovala za manželem do České republiky v listopadu [rok], přičemž od svatby až do jejího příletu se s manželem neviděli, byli pouze v telefonickém kontaktu. Manžel byl [datum] zadržen [anonymizováno] a následně odsouzen k trestu odnětí svobody. Před zadržením manžela vznikaly mezi nimi neshody pramenící jednak z velkého věkového rozdílu, a dále z důvodu, že manželka neuměla český jazyk a nemohla tak pracovat. Manžel byl v manželství rovněž nespokojený. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Dle čl. 55 zákona o manželství a rodině No. 52/2014/QH13 ze dne 19. 6. 2014, v případě, že manželé společně žádají o rozvod, pak jestliže se zjistí, že se obě dvě strany chtějí rozvést skutečně dobrovolně a již se dohodly na rozdělení majetku, na péči, výživě a výchově dětí, a to s ohledem na zajištění odůvodněných práv manželky a dětí, vyhlásí soud rozvedení manželství souhlasným prohlášením; pokud k dohodě nedojde nebo dohoda byla učiněna, avšak nejsou jí zajištěna odůvodněná práva manželky a dětí, rozhodne ve věci rozvodu soud. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou podmínky pro rozvod manželství dle čl. 55 zákona o manželství a rodině No. 52/2014/QH13 ze dne 19. 6. 2014 splněny, neboť manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neboť manželé spolu od roku 2016 nebydlí, přičemž manželé spolu bydleli po dobu necelého roku, když od uzavření manželství v r. [rok] až do listopadu [rok], kdy manželka přicestovala do České republiky za manželem, manželé spolu nebydleli a po uvedenou dobu byli pouze v telefonickém kontaktu, a následně nyl manžel v září [rok] vzat do vazby a odsouzen k trestu odnětí svobody nepodmíněně, tj. od září [rok] až do současnosti manželé opět společně nežijí, a proto soud dospěl k závěru, že manželství účastníků již neplní svůj účel a není naděje na obnovení soužití. Za uvedeného skutkového stavu soud návrhu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 z. ř. s . 8. Výrok o nákladech státu je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť státu vznikly náklady na tlumočné v souvislosti s jednáním účastníků v jejich mateřském jazyce.