55 C 613/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 530 Kč s tím, že dne [datum] při jízdě na lince [anonymizována tři slova] provozované žalobkyní se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná požadované nezaplatila. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná uznala jistinu, nicméně požádal o splátky a odpuštění příslušenství a nákladů řízení s tím, že je v nepříznivé životní a finanční situaci, žije na [příjmení] [anonymizováno] a řeší dluhy s právní poradnou [anonymizováno] žalobkyně se vyjádřila dne [datum] s tím, že souhlasí se splátkami, ale nesouhlasí s odpuštěním penále a náhrady nákladů řízení. Soud z dokumentu s názvem„ Zápis o provedené přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince [anonymizována dvě slova]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila, přičemž výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatila, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O povinnosti zaplatit dlužnou částku soud rozhodl tak, že uložil žalované uhradit dluh ve splátkách. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. s tím, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za situace, kdy má soud za osvědčené, že žalovaná žije v azylovém domě- doručena i žaloba a uložení uhrazení náhrady nákladů řízení by zasáhlo nepříznivě už do tak nepříznivé situace žalované. naproti tomu u žalobkyně má soud za to, že nepřiznání náhrady nákladů řízení v této věci majetkové poměry žalobkyně nikterak neohrozí.