7 C 6/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 2. 1. 2017 smlouvu [číslo] úvěru a dalších úvěrových produktech, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy (tj. úhrada úvěru ve lhůtě do 1.2.2017), obrátila se žalobkyni se svým nárokem na soud. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z provedeného dokazování, a to z výpisu z obchodního rejstříku, ze shora specifikované smlouvy, ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postupovaných pohledávek soud vzal za prokázánu aktivní a pasivní legitimaci žalobkyně a žalovaného. Ze shora specifikované smlouvy, z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 2. 1. 2017 smlouvu [číslo] úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a pohledávku odstoupením od smlouvy zesplatnila. Ke dni vyčíslení tvoří dluh žalovaného 2 000 Kč Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalované a právním předchůdcem žalobkyně skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy,dluh ve stanovené lhůtě nezaplatil. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení 2395 a násl. o.z.. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.