9 C 346/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 28. 5. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalovaný, coby vlastník / provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], který je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, neměl od 7. 5. 2020 do 21. 7. 2020 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli pro něj tato povinnost vyplývala z ust. § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž žalobkyni dle ust. § 4 odst. 1 citovaného zákona vznikl nárok na příspěvek splatný ke dni 22. 12. 2020, tj. po uplynutí nejméně 30-ti denní lhůty od doručení výzvy k zaplacení příspěvku, kdy tato výzva byla žalovanému doručena dne 2. 11. 2020. Žalobkyně se tak na žalovaném domáhá částky v celkové výši 5 240 Kč, sestávající z částky ve výši 4 940 Kč představující příspěvek, a dále z částky ve výši 300 Kč představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 2. Žalovaný se k žalobě se nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a že se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, rozhodl soud bez nařízení jednání (ust. §115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v období od 7. 5. 2020 do 21. 7. 2020 vlastníkem vozidla [značka automobilu] typu [anonymizováno], [registrační značka] (výpisem z evidence). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 4 940 Kč výzvou ze dne 8. 10. 2020 (výzvou ze dne 8. 10. 2020, včetně informace České pošty o doručení zásilky dne 2. 11. 2020). Žalobkyně žalovaného upomenula o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP upomínkou ze dne 28. 1. 2021 (upomínkou ze dne 28. 1. 2021). Žalobkyně žalovaného podruhé upomenula o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP upomínkou ze dne 26. 2. 2021, za což žalovanému naúčtovala poplatek ve výši 300 Kč (II. upomínkou ze dne 26. 2. 2021 včetně doručenky s datem doručení dne 1. 3. 2021). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2021 (předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2021 včetně podacího lístku s datem podání 9. 4. 2021). 4. V řízení byly provedeny všechny navržené důkazy, potřeba provedení dalších důkazů nevyšla v řízení najevo. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro řízení nic podstatného. 5. Takto zjištěný skutkový stav posuzoval soud podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1, § 4 odst. 4, 5, 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný je vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla [registrační značka], přičemž v období od 7. 5. 2020 do 21. 7. 2020 porušil povinnost pro něj vyplývající ze zákona o pojištění odpovědnost z provozu vozidla, když k tomuto vozidlu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž žalobkyni vzniklo právo po něm požadovat příspěvek do garančního fondu. Nárok žalobkyně v rozsahu co do částky 4 940 Kč představující předmětný příspěvek do garančního fondu žalobkyně, jakož i její nárok na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 dle ust. § 2a Vyhlášky ve spojení s ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, soud proto shledal důvodným. Žalobkyni vzniklo též právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni, kdy měl být příspěvek do garančního fondu uhrazen, tj. od 23. 12. 2020. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 240 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.