22 C 14/2023-55 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud snížil jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému jakožto zletilému synu na částku 1 500 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tím, že vyživovací povinnost vůči žalovanému mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. [spisová značka], ve výši 13 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 5. 2013. Nyní na straně žalobce došlo ke změně majetkových a výdělkových poměrů, neboť aktuálně vydělává 17 000 Kč hrubého měsíčně, má další vyživovací povinnosti, a proto je schopen hradit toliko 1 500 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je stále student bez vlastního příjmu, a je tedy zcela závislý na rodičích. Náklady na školné činí 17 000 Kč za půl roku, dále dochází jednou týdně na terapie z důvodu somatických obtíží. Jedna návštěva stojí 800 Kč, měsíčně tedy 3 200 Kč. Navrhovaná výše výživného nepokryje ani polovinu této částky. 3. Na jednání konaném dne 13. 6. 2023 žalovaný namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, neboť ve věci žalobce je vedeno insolvenční řízení a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. 4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním. 5. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008 byl zjištěn úpadek žalobce a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 15. 10. 2008 a věřitelé byli vyzváni, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008, č.j. [spisová značka]). 6. Soud z veřejně přístupného insolvenčního spisu dále zjistil, že insolvenční řízení žalobce ke dni 13. 6. 2023 nebylo skončeno a konkurs nadále trvá. Řízení se nachází ve fázi, kdy Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2023 zrušil mj. k odvolání žalovaného usnesení Městského soudu v Praze, jímž soud schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku z majetkové podstaty zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 22. 12. 2017. Důvodem zrušení byla skutečnost, že v konečné zprávě nebyl zahrnut vzniklý dluh na výživné žalovaného, ačkoliv se jedná o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a žalovaný svou pohledávku včas uplatnil (v rámci námitek proti konečné zprávě). K tomuto závěru dospěl Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka]. Insolvenční správce tedy následně bude povinen zahrnout dlužné výživné žalovaného do rozvrhové usnesení a sestavit novou konečnou zprávu (insolvenčním spisem vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]). 7. Soud zamítl veškeré zbylé návrhy na dokazování, tj. potvrzení zaměstnavatele ze dne 5. 1. 2023, nájemní smlouvu, příjmové pokladní doklady, poštovní poukázky, potvrzení o dobách vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, pracovní smlouvu zaměstnavatele [právnická osoba], výpis z účtu žalobce, 2x přípis Obvodního soud pro Prahu 1, psychologickou zprávu, 2x fakturu vystavená gymnáziem Duhovka, neboť jsou pro posouzené věci nadbytečné. 8. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr: 9. Podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ insolvenční zákon“), pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pohledávky věřitelů na výživném ze zákona. 10. Podle § 169 odst. 2 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. 11. Podle § 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu. 12. V řešené věci žalobce podanou žalobou usiloval o snížení vyživovací povinnosti vůči svému zletilému synu, která mu plyne z § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Z výše citovaného § 169 insolvenčního zákona vyplývá, že pohledávka žalovaného na výživném ze zákona je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Tyto pohledávky se hradí z majetkové podstaty a uplatňují se vůči osobě s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě, a to kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. V projednávané věci bylo dále zjištěno, že na žalobcův majetek byl prohlášen konkurs, který ke dni vydání rozsudku (tj. 13. 6. 2023) nebyl zrušen a stále trvá. [příjmení] s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě je tedy insolvenční správce, který jediný může ve vztahu k majetkové podstatě právně jednat. Z téhož důvodu svědčí aktivní věcná legitimace k podání nyní projednávané žaloby insolvenčnímu správci a nikoliv žalobci, který po prohlášení konkursu toto oprávnění pozbyl. Žalobci tedy chybí hmotněprávní vztah k předmětu řízení, v důsledku čehož soudu nezbylo než žalobu zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4599/2010, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ze stejného důvodu se soud nezabýval poměry žalobce a žalovaného, neboť tato otázka je pro rozhodnutí ve věci nadbytečná. Pro úplnost lze dodat, že žalobce coby navrhovatel bude moci s úspěchem žádat snížení své vyživovací povinnosti až po pravomocném zrušení konkursu na jeho majetek. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 400 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90 000 Kč (1 500 x 12 x 5) sestávající z částky 4 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání dne 13. 6. 2023) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 000 Kč ve výši 2 100 Kč. Dále jsou náklady tvořeny částkou 300 Kč představující náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., neboť žalovaný se před zvolením svého zástupce jedenkrát ve věci písemně vyjádřil. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalovaného. 14. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.