46 C 29/2023-37 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující jistinu ve výši 1 263,71 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit původnímu věřiteli z titulu [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], včetně [anonymizováno] k [anonymizována dvě slova], kterou dne 9. 7. 2019 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil povinnost z uvedené smlouvy, neboť v době do 2. 6. 2021 [anonymizováno] [příjmení] vedený [anonymizována dvě slova] nad rámec sjednaného limitu, čímž na tomto účtu dosáhl nekrytého záporného zůstatku (tzv. nepovoleného debetu). Tento dluh [anonymizováno] ani přes její výzvu neuhradil. Uvedená pohledávka byla původním věřitelem, tedy [příjmení], postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2022. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud následující skutkový závěr. Ze smlouvy o [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] soud zjistil, že se touto smlouvou věřitel zavázal pro žalovaného zřídit a vést [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] č. [bankovní účet] ve smyslu § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“). Žalovaný se zavázal, že nebude čerpat peněžní prostředky nad rámec volných peněžních prostředků na uvedeném účtu, resp. nad rámec výše smluvně povoleného debetu. Z [anonymizováno] k běžnému účtu zjištěno, že tvoří nedílnou součást shora uvedené smlouvy a upravují konkrétní práva a povinnosti věřitele a žalovaného související s vedením [anonymizována dvě slova]. [příjmení] jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo věřitele požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. Z výpovědi smlouvy soud zjistil, že jejím obsahem je sdělení věřitele žalovanému, dle kterého věřitel vypovídá shora uvedenou smlouvu. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto. Žalovaný s věřitelem uzavřel dne 9. 7. 2019 smlouvu o [anonymizována tři slova], na jejímž základě v době do 2. 6. 2021 čerpal z [příjmení] vedeného [anonymizována dvě slova] prostředky tak, že dosáhl nepovoleného záporného zůstatku, a to aniž by prokázal, že jistinu tohoto nepovoleného debetu vrátil. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2664 o.z. s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Smluvní vztah žalovaného s právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení]) posoudil soud dle § [číslo] a násl. jako [anonymizováno] o [anonymizováno]. Žalovaný si s [příjmení] neujednal možnost přečerpání účtu do záporného zůstatku. Dluh klienta na běžném účtu přitom podle ustálené judikatury je třeba považovat za závazek ze [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova]. Žalovaný po vzniku záporného zůstatku na účtu postupoval v rozporu se smlouvou a záporný zůstatek nevyrovnal. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému zaplatit částku záporného zůstatku ve výši 1 263,71 Kč, tedy nevrácenou jistinou čerpaných prostředků. Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. o.z. Povinnost žalovaného k úhradě úroku z prodlení vyplývá z § 1968 ve spojení s § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení (konkrétně specifikovaná ve výroku tohoto rozsudku) byla soudem stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O uložení povinnosti zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč rozhodl soud dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jde o vzájemný vztah podnikatelů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 463,71 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.