5 C 21/2022-311 — Obvodní soud pro Prahu 10

Rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 20.3.2023 byla zamítnuta žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalované platit žalobci výživné ve výši 25 000 Kč s tím, že žalobci nárok na výživné pro nerozvedeného manžela nevznikl, neboť sice žalovaná opustila společnou domácnost za trvání manželství účastníků, avšak nikoliv z důvodu mimomanželského poměru žalované, ale z důvodu, že ze strany žalobce docházelo, a to opakovaně k hrubému, vulgárnímu a ponižujícímu jednání, jak ve vztahu k žalované, tak i ve vztahu k dceři žalované. Dále soud dospěl k závěru, že žalobce nezůstal bez finančních prostředků, žalobce neprokázal, že by z důvodu [anonymizováno] stavu byl v pracovní neschopnosti, která by žalobci bránila v možnosti výdělku. Ani dalšími provedenými důkazy nebylo neprokázáno, že by žalobce nebyl schopen se sám živit, čímž podmínka daná ust. § 911 o.z. naplněna nebyla, a tak žalobci nárok na výživné pro nerozvedeného manžela nevznikl. I v případě, že by bylo možno hypoteticky uvažovat o nároku žalobce na výživné pro nerozvedeného manžela, tak soud by nárok nepřiznal, neboť mohou nastat situace, kdy ten, kdo by měl plnit svou zákonnou vyživovací povinnost, tak nečiní z důvodu, že oprávněný se vůči němu zachoval hrubě, nevděčně, amorálně, ba přímo protiprávně (verbální útoky a jiné hrubé chování, domácí násilí atp.). Ač to zákon v této souvislosti výslovně nezmiňuje, je nutno přihlížet k tomu, aby soudem určovaná vyživovací povinnost jednoho manžela byla v souladu s dobrými mravy, resp. aby se přiznání výživného v daném případě neocitlo v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na to, že posouzení těchto skutečností je výlučně v kompetenci soudu a s ohledem na provedené dokazování je soud přesvědčen, že v řízení byly takovéto skutečnosti (verbální útoky, hrubé chování, domácí násilí jak ve vztahu k žalované, tak i ve vztahu k dceři žalované) prokázány, pak by bylo nutné žalobu zamítnout právě z důvodů, že by přiznání výživného žalobci bylo v rozporu s dobrými mravy. Dalším důvodem zamítnutí žaloby byla skutečnost, že žalobce se domáhal nároku na výživné pro nerozvedeného manžela, přičemž v průběhu řízení bylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno, avšak žalobce tuto skutečnost soudu ani nesdělil, skutková tvrzení ohledně případného nároku žalobce na dobu po rozvodu manželství účastníků neupravil, a tak žaloba musela být pro období od právní moci rozvodu manželství účastníků zamítnuta. Proti citovanému rozsudku podal žalobce odvolání. Zdejšímu soudu byl spis vrácen k vydání doplňujícího rozsudku, neboť žalobce požadoval výživné ve výši 35 000 Kč, avšak soud rozhodl pouze o výživném ve výši 25 000 Kč. Podle ust. § 166 odst. 1 o.s.ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. S ohledem na shora uvedenou skutečnost vydal soud doplňující rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o části nároku žalobce ve výši 10 000 Kč. S odkazem na odůvodnění rozsudku č.j. [číslo jednací], je zřejmé, že nárok žalobce byl zamítnut jako celek, neboť soud dospěl k názoru, že žalobci nárok na výživné pro nerozvedeného manžela nevznikl, soud doplňujícím rozsudkem rovněž část výživného ve výši 10 000 Kč, o které nebylo rozsudkem č.j. [spisová značka] [číslo] rozhodnuto, zamítnul, přičemž důvody pro zamítnutí i této částky jsou zcela totožné s důvody uvedenými v odůvodnění rozsudku č.j. [číslo jednací], neboť dospěl k závěru, že ani ohledně částky 10 000 Kč žalobci nárok na výživné pro nerozvedeného manžela nevznikl.