7 C 192/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující plnění, které byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni z titulu výpovědi smlouvy o vedení běžného účtu a povoleného debetu ke dni 15.2.2022. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně porušila povinnost z uvedené smlouvy, nebo přečerpala žalobkyní vedený bankovní účet nad rámec sjednaného limitu, čímž na tomto účtu dosáhla nekrytého záporného zůstatku (tzv. nepovoleného debetu). Tento dluh žalobkyni ani přes její výzvu neuhradila. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalovaná se zavázala, že nebude čerpat peněžní prostředky nad rámec volných peněžních prostředků na uvedeném účtu, resp. nad rámec výše smluvně povoleného debetu. Z obchodních podmínek bylo zjištěno, že tvoří nedílnou součást shora uvedené smlouvy a upravují konkrétní práva a povinnosti žalobkyně a žalované související s vedením běžného účtu. Mimo jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo žalobkyně požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. (všeobecné obchodní podmínky žalobkyně) Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o vedení běžného účtu, na jejímž základě čerpala z žalobkyní vedeného bankovního účtu prostředky tak, že dosáhla nepovoleného záporného zůstatku, a to aniž by prokázala, že jistinu tohoto nepovoleného debetu vrátila. Dluh klienta na účtu přitom podle ustálené judikatury je třeba považovat za závazek ze smlouvy o účtu § 2662 a násl. o.z.. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citované zákonné ustanovení uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni nevrácenou jistinou čerpaných prostředků s kapitalizovaným úrokem z úvěru, včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení. Povinnost žalované k úhradě úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 542,05 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.