7 C 85/2023-12 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokuty 1 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru v částce 5 340 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne 2.6. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne 2.6.2022 úvěrovou smlouvu„ Simplepůjčka“ prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila vyžádáním kopie občanského průkazu žalovaného a zaslání 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení] s negativním výsledkem, a dále si vyžádala výplatní pásku žalovaného za období březen až květen 2022, dle nichž činil průměrný měsíční příjem žalovaného 24 966 Kč. Výdaje žalovaného stanovila žalobkyně z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu na 8 100 Kč za bydlení a energie a 5 764 Kč na osobní výdaje, dále zohlednila další závazky žalovaného ve výši 450 Kč měsíčně, které zjistila lustrací žalovaného v registru úvěrů REPI. 6. Žalobkyně dne 6.6. 2022 na základě smlouvy poskytla žalovanému na jeho bankovní účet 5 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do 9.7. 2022, respektive do 24.7.2022 spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a s jednorázovým poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 340 Kč (splatného v případě s prodlením žalovaného) v případě řádného splácení pouze v částce 1 240 Kč. Pro případ prodlení strany dále sjednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni náklady na upomínání ve výši 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč za předání pohledávky inkasní agentuře (žalobkyně doložila rozpis těchto nákladů prokazující jejich účelnost) a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč (2x 750 Kč) .Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požaduje vedle dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč poplatek ve výši 5 340 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč (za dvě porušení povinnosti po 750 Kč) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč (součet částek 450 Kč, 650 Kč a 1 500 Kč). Žalovaný dluh neuhradil navzdory předžalobní upomínce. 7. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem do 31. 5. 2022. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 11. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a 87 zákona dostatečně (zejména s přihlédnutím k výši poskytnutého úvěru), v tomto směru tedy nepochybila a smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána platně. 12. Naproti tomu soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na plnou částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky a poplatku za poskytnutí úvěru. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně ve smlouvě sjednala poplatek za poskytnutí úvěru ve dvou variantách, a to ve výši 1 240 Kč pro případ řádného splacení úvěru a ve výši 5 340 Kč pro případ prodlení. Takového odlišení poplatků na sjednání úvěru však není opodstatněné, neboť vstupní náklady na poskytnutí úvěru jsou vždy stejné bez ohledu na případné prodlení dlužníka. Nadto je z konstrukce tohoto ujednání zřejmé, že jde ve skutečnosti o platbu související s prodlením spotřebitele, která však není obsažena v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a jako taková je nepřípustná. Soud proto přiznal žalobkyni pouze 1 240 Kč představující jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru. 13. Stejně tak soud nepřiznal žalobkyni v plné výši částku 2 600 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Soud nepovažuje za přiměřené náklady za upomínky ve výši 450 Kč a 650 Kč, neboť dle doloženého rozpisu jsou tyto náklady tvořeny mj. částkami, které s prodlením žalovaného nikterak nesouvisí a žalobkyně by je vynaložila v každém případě (jde zejména o nájem, vybavení kanceláře, energie apod.). Obdobně dle soudu není důvod zpoplatnit rozdílně první a druhou upomínku. V případě inkasní agentury se nadto soudu jeví jako nepřiměřená doba čtyř hodin při zpracování pohledávky za žalovaným. Soud proto přiznal žalobkyně za první dvě upomínky částku 600 Kč (2 x 300 Kč) a za předání pohledávky inkasní agentuře částku 500 Kč, celkem 1 100 Kč. Co do částky 1 500 Kč (2 600 – 1 100 Kč) soud náklady na upomínání považoval za smluvní pokutu. 14. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Spotřebitelský úvěr byl poskytnut ve výši 5 000 Kč, maximální výše smluvních pokut proto může činit 2 500 Kč. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, celkový součet proto činí 3 000 Kč Částku 500 Kč představující smluvní pokutu soud proto žalobkyni nepřiznal. 15. Žalobkyni tak náleží částka 5 000 Kč (jistina), 1 240 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru), 1 100 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), 2 500 Kč (smluvní pokuta), celkem tedy 9 840 Kč spolu s úroky z prodlení dle § 1970 o. z., jejichž výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 4 100 Kč (poplatku za poskytnutí úvěru pro případ prodlení) a 500 Kč (smluvní pokuty) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.