15 C 263/2025-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost vyklidit byt č. , hodnota, , který se nachází v , Anonymizováno, , který je součástí pozemku , Anonymizováno, , Anonymizováno, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , a vyklizený jej žalobci odevzdat do 15 dnů od právní moci rozsudku. Uvedl, že shora uvedenou bytovkou jednotku užívá žalovaná k trvalému bydlení, aniž by k němu měla nájemní či jiné užívací právo. Bytovou jednotku žalobce žalované přenechal do užívání v , Anonymizováno, , a to bezplatně na dobu neurčitou. Souhlas k užívání bytu jí žalobce udělil v ústní formě. Důvod užívání bytu žalovanou odpadl na základě požadavku žalobce, neboť s dalším užíváním z její strany již nesouhlasí. Žalobce proto žalovanou dne , datum, písemně vyzval, aby předmětný byt vyklidila a vyklizený mu jej předala. Žalovaná si výzvu převzala dne , datum, . Výzva však zůstala bez odezvy a byt i nadále neoprávněně užívá. Žalobci tak nezbylo než se domáhat vyklizení bytu soudní cestou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud nařídil ve věci jednání na den , datum, . Žalobce trval na žalobě tak jak byla podána. Doplnil, že důvodem pro přenechání bytu žalované v roce , Anonymizováno, byl vztah žalobce a žalované (známost). S žalovanou žalobce vedl e-mailovou korespondenci a poukázal na to, že žalovaná ani řádně neplatí náklady spojené s užíváním bytu.4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:5. Žalobce je vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, ), vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v , Anonymizováno, adresa , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , , Anonymizováno, pracoviště , adresa, je žalobce (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí).6. Žalovaná má v bytové jednotce nahlášen trvalý pobyt (zjištěno z výpisu Centrální evidence obyvatel). Dále zde má žalovaná poštovní schránku a vyzvedává si poštu (zjištěno z doručení písemnosti soudem). Žalovaná v bytové jednotce fakticky bydlí. Na počátku roku , Anonymizováno, žalovaná komunikovala s osobou pověřenou žalobcem a potvrdila užívání bytu společně se svou rodinou. Ohledně důvodů, proč se nemůže vystěhovat, uvedla pouze to, že nemá kam jít a odkázala na ztrátu zaměstnání partnera a rozchod dcery (zjištěno z e-mailových zpráv z , Anonymizováno, ).7. Výzvou ze dne , datum, doručenou žalobkyni dne , datum, žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu (předžalobní výzva ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, a informace k zásilkám , právnická osoba, ).8. Žalovaná řádně neplatila za služby, které jsou spojené s užíváním bytu a v minulosti byl řešen vznikající dluh na službách ve vztahu k SVJ (zjištěno z e-mailových zpráv z , Anonymizováno, ).9. Žalobce sdělil žalované prostřednictvím pověřené osoby, že nemovitost se bude prodávat a z toho důvodu se musí promptně uvolnit (zjištěno z e-mailových zpráv z , Anonymizováno, ).10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, adrese , adresa, . Jedná se o byt v bytové domě. Žalobce přenechal žalované byt v , Anonymizováno, k bezplatnému užívání bez sjednání doby užívání. Žalobce v , Anonymizováno, vyzval žalovanou k vyklizení bytu, neboť hodlá byt prodat. Žalovaná tak však neučinila ani na výzvu, ale ani do rozhodnutí soudu.11. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a nepřinesla jinou skutkovou verzi ze které by vyplývalo, že předmětnou bytovou jednotku obývá po právu.12. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:13. Podle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.14. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.15. Podle § 2189 o. z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.16. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.17. Soud má na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaná užívala a nadále užívá předmětný byt ve vlastnictví žalobce, aniž by k němu měla nájemní či jiné užívací právo. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce ústně svolil k užívání předmětného bytu žalovanou, má soud za to, že žalovaná neokupuje byt zcela svévolně, ale mezi žalovaným a žalovanou vznikl vztah, jehož obsahem bylo užívání bytu žalovanou se souhlasem žalobce. Jelikož žalovaná užívala předmětný byt bezplatně a bez určení doby, po kterou se má bytová jednotka užívat, kvalifikoval by soud právní jednání mezi žalobcem a žalovanou podle nyní účinného zákona jako výprosu podle § 2189 o. z. Vzhledem k tvrzení žalobce, že žalovaná užívala byt od května roku 2010, je podle přechodných ustanovení (§ 3028 o. z.) na předmětné svolení k užívání bytu třeba nahlížet prizmatem starého zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“). Definici výprosy však obč. zák. neznal. Soud tak při svých úvahách vycházel z judikatury, která již za účinnosti obč. zák. dovodila, že výprosa jakožto neformální institut byla známá i před nabytí účinnosti o. z., byť formálně v zákoně upravena nebyla. Odkázat lze v tomto případě např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 421/2001 [C 1480], podle kterého „nebyla-li v ujednání mezi vlastníkem a tím, komu bylo umožněno užívat cizí věc, určena ani doba ani účel užívání, nevzniká skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa a vlastník může kdykoliv žádat vrácení půjčené věci“. Předmětem výprosy zároveň může být i nemovitost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 1588/2020).18. Žalobce tak byl oprávněn žádat po žalované vrácení bytu kdykoliv, což také učinil, a to minimálně písemnou výzvou z , Anonymizováno, , v níž jí rovněž poskytl lhůtu k vystěhování z bytu. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila dobrovolně, byl oprávněn domáhat se ochrany svého vlastnického práva touto žalobou. Soud zcela na okraj uvádí, že z provedeného dokazování nevyplynuly žádné závažné důvody na straně žalované, které by nárok žalobce činily v rozporu s dobrými mravy, a k nimž by soud musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 8 o. z.). Z e-mailové korespondence vyplývá, že žalovaná se sice zřejmě potýká s určitými životnímu těžkostmi, k těm by ale žalobce nebyl povinen přihlédnout ani např. jako pronajímatel v souvislosti se skončením nájmu. Tím méně pak je žalobce povinen k takovým povšechným důvodům přihlédnout a brát na ně ohled, byla-li dohoda mezi ním a žalovanou od počátku pouze neformální a vázána výlučně na jeho vůli strpět žalovanou v jím vlastněném bytě.19. Jelikož se žalobci jako vlastníkovi podařilo prokázat důvodnost svého nároku na vyklizení bytu a sama žalovaná nárok uplatňovaný žalobcem nepopírá, soud žalobě vyhověl (výrok I).20. O náhradě nákladů řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, žaloba, účast na jednání u soudu) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. Soud aplikoval § 9 odst. 1 a.t., neboť hodnotu nemovitosti, jež má být vyklizena, by šlo zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Právní zástupce není plátcem DPH.21. Lhůta k vyklizení byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku a lhůta k zaplacení nákladů řízení v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobce.