3 C 142/2021-100 — Okresní soud v Písku

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 2. 8. 2021 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 85 974 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že byla družkou , jméno FO, , který jí až do svého úmrtí dne 20. 9. 2015 poskytoval jako osobě žijící ve společné domácnosti výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný oproti tomu poskytoval druhovi žalobkyně ambulantní péči v oboru všeobecné praktické lékařství. Dne 17. 9. 2015 při návštěvě v ordinaci žalovaného žalovaný nesprávně nenechal druha žalobkyně stěžujícího si na stenokardie (bolesti na hrudi) převézt do nemocnice, pouze ho vybavil žádankou o kardiologické vyšetření, s tím, že jeho zdravotní potíže jsou převážně psychického rázu. Dne 20. 9. 2015 druh žalobkyně , jméno FO, zemřel v důsledku transmurálního infarktu spodní stěny. Následně navíc došlo ze strany žalovaného k účelové manipulaci s listinami vztahujícími se zejména k poslednímu vyšetření zemřelého dne 17. 9. 2015, a to ať již šlo o záznam v dokumentaci žalovaného, podle něhož zemřelý stenokardie neměl (oproti vydanému výměnnému listu, kde naopak byly žalovaným stenokardie zvýrazněny), či o dodatečné přepsání data na EKG křivce pořízené dne 5. 8. 2015 (nově datované dnem 17. 9. 2015). Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27. 9. 2019, č. j. 10 C 71/2017-184, byl žalovaný shledán odpovědným za úmrtí , jméno FO, , přičemž žalobkyni a jejímu nezletilému synovi , jméno FO, soud přiznal jednorázovou náhradu za jejich duševní útrapy ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále přiznal žalobkyni částku 73 333 Kč coby příspěvek na výživné ve smyslu ust. § 2966 odst. 2 o. z., když vycházel z náhrady 4 000 Kč měsíčně (z toho za rok 2015 částka 13 333 Kč, za rok 2016 částka 48 000 Kč a za rok 2017 částka 12 000 Kč). Předmětný rozsudek byl následně v části týkající se příspěvku na výživné k odvolání žalobkyně, která se domáhala valorizace příspěvku na výživné, potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2020, č. j. 7 Co 1824/2019-235. Žalobkyně je toho názoru, že z pozice družky zemřelého sdílející se zemřelým po dobu 10 let společnou domácnost a z pozice matky dítěte zemřelého je namístě považovat ji za „pozůstalou“ ve smyslu § 2966 odst. 1 o. z., nikoli pouze za „jinou osobou“ podle odst. 2 téhož ustanovení, tedy jí vzniká nárok na náhradu nákladů na výživu ve smyslu ust. § 2966 odst. 1 o. z., kterou je namístě valorizovat. Z toho důvodu se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení náhrady nákladů na výživu ve valorizované výši za období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2021 v celkové výši 85 974 Kč (v roce 2020 činila náhrada 4 666 Kč měsíčně, v roce 2021 pak 4 997 Kč měsíčně). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 15. 7. 2021 k zaplacení nárokované částky, žalovaný však prostřednictvím své právní zástupkyně plnění odmítl.2. Ve věci byl soudem vydán dne 31. 8. 2021 platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný dne 6. 9. 2021 včasný odpor. Podání odporu odůvodnil žalovaný tak, že pravidla pro výživné mezi manželi nelze vztáhnout na poměry mezi druhem a družkou. Mezi žalobkyní a jejím zemřelým druhem neexistovala zákonná vyživovací povinnost, tedy žalobkyně se může domáhat pouze příspěvku na výživu podle ust. § 2966 odst. 2 o. z. Nezbytným předpokladem pro přiznání tohoto příspěvku je pak neschopnost oprávněné osoby se samostatně živit (§ 911 o. z.), což žalobkyně v probíhajícím řízení vůbec neprokazuje. Intenzita plnění srovnatelná s měsíční vyživovací povinností se u příspěvku na výživu nepředpokládá, o čemž svědčí i pojmenování tohoto nároku, který se výživnému svým rozsahem zpravidla nerovná. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27. 9. 2019, č. j. 10 C 71/2017-184, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2020, č. j. 7 Co 1824/2019-235, navíc ani nevyplývá, že by žalobkyni byla přiznána měsíční renta. Žalovaný tak důvodně předpokládal, že splněním povinnosti stanovené citovanými rozsudky jeho povinnost k náhradě újmy ve vztahu k žalobkyni zanikla. Příspěvek na výživné byl žalované v předchozím řízení přiznán ve zcela nadstandardní výši, plně odpovídající zásadě slušnosti. V dané souvislosti žalovaný poukázal, že zemřelému po zaplacení veškerých nezbytných nákladů zbyla z jeho příjmů částka 345 Kč měsíčně, je tedy vyloučeno, aby žalobkyni poskytoval měsíčně částku 4 000 Kč, jak tvrdí žalobkyně. Na základě uvedených důvodů žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby v celém rozsahu.3. V návaznosti na obsah vyjádření žalovaného žalobkyně ve svém písemném podání ze dne 9. 9. 2021 zopakovala svoji argumentaci svědčící pro závěr, že je osobou pozůstalou ve smyslu ust. §2966 odst. 1 o. z., jak by tomu bylo i dříve za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když je zřejmé, že zemřelý druh žalobkyni žijící s ním ve společné domácnosti výživu ke dni úmrtí reálně poskytoval. Poskytování výživného přitom podle žalobkyně nemusí spočívat pouze v poskytování finančních prostředků, ale např. v poskytování bydlení. Žalovaný nemohl podle žalobkyně jakkoli dovozovat, že zaplacením částek podle rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27. 9. 2019, č. j. 10 C 71/2017-184, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2020, č. j. 7 Co 1824/2019-235, je nárok žalované na náhradu újmy vypořádán, když následně žalobkyni obdobně plnil na základě platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Písku dne 27. 1. 2020 pod č. j. 10 C 12/2020-16. Žalobkyně rovněž vyjádřila svůj podiv nad postojem žalovaného, který účelově zneužil kontrolu nad zdravotnickou dokumentací, a který zřejmě porušil svoji povinnost uzavřít pojistnou smlouvou ohledně pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, tím spíše za situace, kdy žalobou nárokovaná částka představuje pouze nepatrný zlomek příjmů a majetku žalovaného.4. V dalším písemném podání doručeném soudu dne 1. 11. 2021 žalobkyně k předcházející výzvě soudu uvedla, že nedovozuje, že v období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2021 byla osobou, která není schopna sama se živit, když se dovolává dikce ust. § 2966 odst. 1 o. z. a principu plného odškodnění vztahujícího se v oblasti náhrady nemajetkové újmy i na sekundární oběti.5. V průběhu prvního ústního jednání konaného ve věci dne 16. 12. 2021 soud s ohledem na zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí prezentoval svůj právní názor ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku, tedy že na žalobkyni je nutno nahlížet nikoli jako na „osobu pozůstalou“ ve smyslu ust. § 2966 odst. 1 o. z., ale jako na „osobu jinou“ dle § 2966 odst. 2 o. z. V dané souvislosti pak vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení vztahujících se ke skutečnostem, na jejichž základě je možno dovodit existenci nároku žalobkyně na příspěvek na výživu ve smyslu ust. § 2966 odst. 2 o. z., a to z hlediska tam uvedeného kritéria slušnosti. V návaznosti na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že co se týká nároku na příspěvek na výživu, existují celkem 3 základní důvody vztahující se k zásadě slušnosti, pro které je namístě žalobkyni příspěvek na výživu přiznat v požadované výši. Podle žalobkyně jsou jimi jednak zneužití a manipulace se zdravotnickou dokumentací zemřelého žalovaným, jednak skutečnost, že žalovaný je oproti žalobkyni osobou majetnou, a konečně zjištění žalobkyně, že žalovaný zřejmě neměl uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování zdravotnických služeb. Soud by při posouzení otázky slušnosti měl podle žalobkyně přihlédnout rovněž k tomu, že zemřelý druh žalobkyně nesl veškerou finanční zátěž společné domácnosti vedené se žalobkyní a jejich nezletilým synem , jméno FO, . Rovněž by měl zohlednit princip legitimního očekávání žalobkyně tak, že bude posuzovat její nárok v probíhajícím řízení shodně jako tomu bylo v případě řízení vedeného soudem pod sp. zn. 10 C 12/2020, v rámci něhož byl uplatněný nárok žalobou právně kvalifikován jako náhrada nákladů na výživu pozůstalé dle §2966 odst. 1 o. z. Žalobkyně současně učinila nespornou skutečnost, že jí žalovaný zaplatil veškeré částky, které jí byly přiznány předchozími soudními rozhodnutími vydanými v rámci řízení vedených u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10 C 71/2017 a sp. zn. 10 C 12/2020.6. V průběhu ústního jednání naopak žalovaný učinil spornou existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného ze dne 17. 9. 2015 a úmrtím druha žalobkyně dne 20. 9. 2015, která dle jeho názoru dána není. Žalovaný rovněž zdůraznil, že nezletilý syn žalobkyně a zemřelého již v současné době vzhledem k dosaženému věku nevyžaduje žádnou osobní péči, na zdravotnickou péči žalovaného si nikdo z jeho přibližně 900 pacientů nestěžuje, žalovaný sám má v současné době zdravotní problémy. Soud musí při hodnocení kritéria slušnosti přihlédnout i k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, který měl v roce 2002 zatopený dům, s čímž mu vznikly další výdaje, navíc musel ze svého zaplatit částku přes 2 miliony korun, přičemž z