17 C 142/2019-129 — Okresní soud Plzeň-jih

1 Žalobci se ve sporu proti žalované domáhali určení, že mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnili tím, že se dostali do finančních problémů kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, a také proto, že žalobkyně byla nucena zaplatit dluhy za syna, který onemocněl rakovinou a následně zemřel. Na žalobce byly vedeny dvě exekuce, které je tížily, a žalovaná jim přislíbila, že exekuce v částce 170.000 Kč vyplatí, což údajně učinila s tím, že žalobci na ni převedou předmětnou bytovou jednotku. Žalobci pod tlakem exekucí, kdy byla již vydána dražební vyhláška, podepsali žalované ve spěchu, který patrně záměrně zorganizovala, kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitosti, aniž by ji náležitě četli či jim bylo umožněno ji připomínkovat. Dne 6. 3. 2018 byla podepsána kupní smlouva, podle níž měli mít již k dispozici 720.000 Kč, nicméně žalobci do podání žaloby žádnou částku neobdrželi. Proto žalobci dne 26. 3. 2018 od kupní smlouvy odstoupili pro podstatné porušení povinností žalovanou. Žalovaná tvrdí nepravdivě, že žalobci obdrželi veškeré peněžní prostředky, což podporuje třemi kvitancemi. U kvitance na částku 220.000 Kč ze dne 5. 3. 2018 žalobci nevylučují své podpisy, nicméně vylučují, že by přijali tuto částku. Kvitanci na částku 250.000 Kč ze dne 8. 3. 2018 a na stejnou částku ze dne 12. 3. 2018 žalobci nepodepsali. Nesporují, že by za ně byla vyplacena exekuce, nicméně sporují kvitance, podle nichž měli převzít 500.000 Kč. 2 Žalovaná ve svém vyjádření s žalobou nesouhlasila. K tvrzenému nátlaku žalovaná podotkla, že žalobci osvědčili ve smlouvě, že smlouvu uzavřeli na základě skutečné vůle prosté omylu a nikoli v tísni. Požadavek k uzavření kupní smlouvy v co nejkratším možném termínu pak vznesli žalobci, neboť ti se chtěli vyhnout vydražení předmětu koupě. Žalovaná namítla, že dopis, jehož obsahem je odstoupení od kupní smlouvy, se nedostal do sféry žalované a od kupní smlouvy tak nemohlo být řádně odstoupeno. Tento dopis byl zaslán na vědomí zástupci žalované, který ho obdržel 14. 5. 2018, avšak toto doručení nemůže být pro účely odstoupení považováno za platné rovněž vůči žalované. Žalovaná uvedla, že v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. e) kupní smlouvy nebyla poslední část kupní ceny žalobcům uhrazena, jelikož dosud nebyly pro její úhradu splněny podmínky. 3 Mezi stranami nebylo sporu o tom, že uzavřely dne 6. 3. 2018 kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitosti. Z jejího textu vyplývá, že se dohodly na tom, že žalobci žalované prodají předmětný byt za částku 1.100.000 Kč, přičemž 200.000 Kč bylo vyplaceno před podpisem smlouvy, 250.000 Kč bude vyplaceno do 3 dnů od podpisu, dalších 250.000 Kč bude vyplaceno žalobcům do 10 dnů od podpisu smlouvy, částka v maximální výši 280.000 Kč bude zaplacena na účet soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a částka 100.000 Kč bude vyplacena do 5 dnů od pravomocného vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a zároveň za předpokladu předané a vyklizené nemovitosti. Strany se ve smlouvě dohodly i na tom, že mají právo odstoupit od smlouvy v případě, kdy druhá strana poruší podstatným způsobem své povinnosti vyplývající ze smlouvy. Podle znaleckého posudku k ocenění hodnoty převáděného bytu činila jeho obvyklá cena ke dni 2. 1. 2017 1.600.000 Kč. Mezi stranami nebylo sporu ani o tom, že žalovaná je evidována jako vlastnice předmětné bytové jednotky. Žalobci doručili zástupci žalované odstoupení od smlouvy ze dne 26. 3. 2018 e-mailem ze dne 6. 4. 2018, a to v době, kdy již zástupce žalované ji zastupoval, jak vyplynulo z e-mailové komunikace (čl. 56-57). Odstoupení žalobci odůvodnili článkem 7.3. uzavřené smlouvy ve spojení s § 2002 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to protože od žalované neobdrželi žádné peněžní prostředky. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] a jejího výslechu soud zjistil, že podpisy žalobců na příjmových dokladech ze dne 5. 3. 2018, 8. 3. 2018 a 12. 3. 2018 jsou jejich pravými podpisy. Z výpisu z účtu žalovan vyplynulo, že od prosince 2017 do března 2018 vybrala ze svého účtu do pokladny celkem 735 000 Kč. Z pokladní knihy vyplynulo, že ke dni 1. 1. 2018 byla do pokladny vložena částka 1 059 000 Kč. Z pokladní knihy je dále zřejmé, že na část kupní ceny byla z pokladny vybrána 5. 3. 2018 částka 220 000 Kč, 7. 3. 2018 částka 140 000 Kč, 8. 3. 2018 částka 250 000 Kč a 12. 3. 2018 částka 250 000 Kč. 4 Přestože žalobci v odstoupení od smlouvy uvedli, že jim vzniklo právo na zrušení smlouvy z důvodu neúměrného zkrácení, soud se otázkou neúměrného zkrácení nezabýval, jelikož z těchto důvodů žaloba podávána nebyla. 5 Výslechy [anonymizováno] [příjmení], notáře, který ověřoval podpisy na kupní smlouvě, soud považoval za nadbytečný, jelikož žalující nedoplnili skutková tvrzení k otázce podpisu předmětné listiny a výslechem [anonymizováno] [příjmení] tak nebylo co prokazovat. 6 Podle § 2001 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen OZ) od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li to zákon. Podle § 2002 odst. 1 OZ poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 7 Soud tedy na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná uhradila žalobcům na kupní cenu 860 000 Kč, část kupní ceny ve výši 100 000 Kč není zatím splatná, jelikož žalobci byt nevyklidili a žalované ještě zbývá doplatit žalobcům na kupní cenu 140 000 Kč, jako zbytek z částky, která byla smluvně vyhrazena na úhradu exekuce vedené proti žalobcům. Jelikož smlouva výslovně nepočítala se situací, že z uvažované částky 280 000 Kč na exekuci nebude nějaká část vyplacena exekutorovi, nelze počínání žalovaná, která dosud nevyplatila žalobcům 140 000 Kč po zhodnocení z hlediska práva považovat za porušení smlouvy podstatným způsobem ve smyslu uzavřené smlouvy, resp. § 2002 odst. 1 OZ. Odstoupení žalobců od smlouvy tak nebylo platné a vlastnické právo žalobců k předmětnému bytu se neobnovilo. Jejich žalobu na určení, že jsou jeho vlastníky tak nezbylo soudu, nežli zamítnout. 8 Je nutné zdůraznit, že žalobci postavili svou žalobu pouze na tvrzení, že od žalované nepřevzali žádné peněžní prostředky a nepodepsali příjmové pokladní doklady. Jak bylo shora již uvedeno, žaloba nebyla postavena na argumentaci neúměrným zkrácením a soud se proto touto otázkou nezabýval, byť žalovaná k této otázce přednesla argumentaci. Přestože byli žalobci opakovaně poučováni o tom, že je nutné, aby doplnili skutková tvrzení a popsali okolnosti, za nichž byly podepisovány jednotlivé listiny a uzavírána kupní smlouva, jejich zástupce toho při prvním jednání nebyl schopen. Jejich žaloba tak byla postavena pouze na tvrzení, že nepodepsali příjmové pokladní doklady, což bylo vyvráceno jak znaleckým posudkem a výslechem znalkyně, tak účetnictvím žalované. 9 K okolnostem stresu, který cítili žalobci při uzavírání smlouvy, je vhodné uvést, že vyplýval-li tento stres pouze ze skutečnosti, že se cítil být pod tlakem hrozící exekuce, tato skutečnost bez dalšího nemůže znamenat, že by smlouva nebyla uzavřena platně. Subjektivní vnímání žalobců vzniklé situace samo o sobě smlouvu neplatnou nečiní. Žalobci, jak bylo shora uvedeno, nedoplnili nijak skutková tvrzení k okolnostem uzavírání kupní smlouvy či podpisu jednotlivých dokumentů. Tímto směrem tedy nemohlo být ani vedeno dokazování a osamocený argument, že byli ve stresu při uzavírání smluv, tak k vyhovění žalobě nestačil. 10 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalované náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby po 12 700 Kč (příprava a převzatí věci, vyjádření k žalobě, účast na jednání přesahující 2 hodiny dne 24.9.2019 a účast na jednání dne 10.10.2019) v souladu s § 7 advokátního tarifu - počítáno z tarifní hodnoty 1 100 000 Kč, za kterou byl předmětný byt prodán žalované, odměnou advokáta za 5 zmíněných úkonů právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu za 12 půlhodin po 100 Kč - při délce cesty 65 minut ze sídla zástupce žalované k soudu podle www.mapy.cz, dále cestovným ve výši 2 501 Kč za dvě cesty ze sídla advokátní kanceláře žalované do sídla soudu a zpět v celkové vz