10 C 238/2020-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná cestovala dne [datum] veřejným dopravním prostředkem, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž se na výzvu pověřené osoby mohla prokázat platnou jízdenkou. Je tedy povinna zaplatit žalobkyni jízdné ve výši [částka] společně s přirážkou ve výši [částka] a úrokem z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě a soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala a soud má tak za to, že žalovaná s tímto postupem soudu souhlasí a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná cestovala prostředkem veřejné dopravy provozované žalobkyní dne [datum] v 12:20 hodin na lince trolejbusu [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] nezaplatila. Svá skutková zjištění soud opřel o tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě, záznam o provedené přepravní kontrole, předžalobní výzvu k plnění a smluvní přepravní podmínky žalobkyně. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhrada výdajů za 2 úkony po [částka] podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89e exekučního řádu, tj. celkem [částka].