24 C 379/2019-46 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 9. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 855,59 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o sporožirovém účtu, na kterém následně vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný přes výzvy právního předchůdce žalobce nevyrovnal, což představovalo závažné porušení smlouvy a právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku dne 1. 12. 2015 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 4 855,59 Kč a úrok z prodlení 0,95 Kč. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn výzvou ze dne 1. 12. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka s účinností ke dni 1. 9. 2016 postoupena žalobkyni. Ta po žalovaném tak požaduje zůstatek jistiny úvěru ve výši 4 855,59 Kč, zákonný úrok z prodlení do 1. 9. 2016 v kapitalizované výši 262,38 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 2. 9. 2016 do zaplacení. Žalovaný byl písemně vyzýván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, tuto částku však neuhradil. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud pátral po jeho pobytu, ale bezvýsledně, když se tento nepodařilo zjistit, když se žalovaný pravděpodobně nezdržuje ani ve svém domovském státě. S ohledem na výše uvedené a ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) mu byl pro toto řízení ustanoven opatrovník v osobě Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 9. 2020 č. j. 24 C 379/2019 – 38. Opatrovník pak ve svém vyjádření uvedl, že není schopen kontaktovat žalovaného, když tento je neznámého pobytu, a proto se zcela logicky nemůže ani plnohodnotně k podané žalobě vyjádřit, když ale z procesní opatrnosti pohledávku žalobkyně neuznává. 3.) V daném případě soud postupoval dle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně i opatrovník žalovaného s takovým postupem souhlasili výslovně, proto soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4.) Z provedených listinných důkazů (rámcová smlouva o finančních službách, smlouva o účtu, ceník [právnická osoba], všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], oznámení o úrokových sazbách, transakční historie, výzva k úhradě a výpověď smlouvy, smlouva o postoupení pohledávky vč. dodatků a potvrzení a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzva vč. dokladu o odeslání) soud zjistil skutečnosti, které zcela korespondují s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] Rámcovou smlouvu o finančních službách, jejíž součástí je smlouva o účtu, na základě které právní předchůdce žalobkyně zřídil a vedl pro žalovaného účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z osobního účtu za období od 1. 11. 2015 do 30. 11. 2015 vyplývá, že počáteční zůstatek na tomto byl – 4 327,33, žalovanému byla účtována 1. 11. 2015 smluvní pokuta z prodlení - 500 Kč a debetní úrok z prodlení - 28,26 Kč Celkem tak konečný zůstatek za toto období je - 4 855,59 Kč. Následně byly opakovaně žalovanému zaslány upomínky ze strany žalobkyně k zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný na tyto nereagoval. Následně právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku dne 1. 12. 2015 na evidenční účet pohledávek, když o tomto vyrozuměla žalovaného dopisem ze stejného dne. Na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek, dohody o úplatě vč. dodatku [číslo] potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2016 vč. podacího lístku má soud za prokázané, že pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy včetně příslušenství byla postoupena žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k 1. 9. 2016. Žalovaný neuhradil žalobkyni své dluhy ani přes předžalobní výzvu. 5.) Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle ustanovení § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle ustanovení § 2667 o. z. úrok z peněžních prostředků na účtu je splatný na konci kalendářního měsíce. Ten, kdo vede účet, připíše úrok k zůstatku peněžních prostředků na účtu bez zbytečného odkladu poté, co se stal splatným. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 1970 o. z. stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 6.) Dle ust. 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. 7.) Zjištěný skutkový stav po popsaném právním posouzení soud vyhodnotil tak, že uplatněný nárok žalobkyně je zcela důvodný. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 11. 7. 2015 uzavřena Rámcová smlouva o finančních službách, jejíž součástí byla smlouva o účtu platně uzavřená dle ustanovení § 2662 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním zřídil a vedl pro žalovaného účet, na kterém došlo ze strany žalovaného k nedovolenému přečerpání. V tomto případě se pak práva a povinnosti stran při aplikaci ustanovení § 2665 o. z. řídily úpravou smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Povinnost žalovaného vrátit přečerpané peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 o. z. Bylo prokázáno, že žalovaný přes opakované urgence ze strany právního předchůdce žalobkyně nepovolený debetní zůstatek nedorovnal, proto právní předchůdce žalobkyně v souladu s článkem 9.6 Všeobecných obchodních podmínek vypověděl smlouvu o účtu a zároveň převedl svoji pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaný byl povinen právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2395 o. z. vrátit poskytnuté peněžní prostředky tvořené nepovoleným debetem na účtu v částce 4 855,59 Kč, což žalovaný do dnešního dne neučinil. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně, na kterou pohledávka podle § 1879 o. z. platně smlouvou o postoupení pohledávky přešla, v souladu s ustanovením § 1970 o. z. právo i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni tak byl přiznán kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 262,38 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 855,59 Kč jdoucí od 2. 9. 2016 do zaplacení. 8.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 682,55 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhaje pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně