38 C 288/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 400 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů. Žalovaný byl v době od 20.2.2017 do 19.3.2017 účastníkem telefonní stanice [číslo] na základě smlouvy o poskytnutí služeb O2 a v návaznosti na to žalobce žalovanému umožnil, aby zadal prostřednictvím sítě pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu (audiotextové služby, horoskopy, hlasování…). Jednalo se o komerční služby uvedené ve faktuře [číslo] za dané telefonní číslo ve výše uvedeném období v celkové výši 4.400 Kč. Splatnost faktury nastala [datum], avšak žalovaný ji nezaplatil ani na základě zaslané upomínky. Žalobce dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky dle vyhlášky č. 254/2015 představující 2 úkony (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) po 100 Kč. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, doručováno mu bylo fikcí na adresu jeho trvalého bydliště v souladu s ustanovením § 45 a násl. o.s.ř. 3.) Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4.) Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z účastnické smlouvy soud zjistil, že tuto uzavřeli účastníci dne 13.2.2017, žalobcem poskytované služby byly v souvislosti s telefonním [číslo]. Vyúčtováním [číslo] za zúčtovací období od 20.2.2017 do 19.3.2017 k telefonnímu číslu č. [tel. číslo] soud zjistil, že bylo vystaveno 20.3.2017, splatné bylo 6.4.2017, přičemž vyúčtována byla částka 5.225,68 Kč, z čehož platební transakce činily 4.400 Kč, přičemž platební transakcí bylo 9 spojení v trvání 74 minut, zábava a hlasování a 1 spojení v trvání 1 minuty pro služby pro dospělé. Oznámením z 12.7.2017 bylo žalovanému oznámeno zrušení poskytování služeb z důvodu, že byly vyčerpány veškeré možnosti vedoucí k úhradě pohledávek v celkové výši 5.705,48 Kč a služby jsou proto zrušeny k 23.8.2017 s tím, že k obnovení poskytování služeb dojde bude-li dlužná částka uhrazena do 16.8.2017. Z přehledu neuhrazených vyúčtování a mobilních linek k 12.7.2017 vyplývá, že k uvedené mobilní lince [tel. číslo] se váže dluh ve výši 5.705,48 Kč. 5.) V daném případě má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, na základě které se žalobce jako poskytovatel zavázal poskytovat žalovanému jako zákazníkovi dohodnuté veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Dále má z předloženého vyúčtování za služby soud za zjištěné, že na základě této smlouvy využíval žalovaný daných služeb jako účastník mobilní telefonní stanice. Bylo prokázáno, že žalobce umožnil žalovanému, aby si prostřednictvím této telefonní stanice objednal na speciálních telefonních číslech služby, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí elektronických komunikací, a které ve smyslu § 2 písm. n) uvedeného zákona nejsou službou elektronických komunikací. Žalovanému byly tímto způsobem poskytnuty služby, které žalobce ve svých Všeobecných podmínkách označuje jako služby třetích stran, tedy služby, které si žalovaný objednal od třetích subjektů a jejichž cenu se zavázal dle Všeobecných podmínek žalobce uhradit přímo žalobci, který je k výběru této ceny oprávněn na základě souhlasu o oprávnění daných třetích osob. Vzhledem k tomu, že žalovaný úhradu těchto služeb žalobci neprovedl dle žalobcem provedeného vyúčtování, bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno. Žalobce v daném případě nebyl osobou vykonávající v daném případě komunikační činnost ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) výše citovaného zákona a nebyla proto v daném případě dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu ve smyslu § 129 odst. 1 téhož zákona, ale soudu. Žalobě bylo vyhověno včetně úroků z prodlení, které byly žalobci přiznány dle § 1970 oz. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst., část věty před středníkem, o.s.ř. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. 6.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.