8 C 223/2020-43 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela se spol. [právnická osoba] [IČO], (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o zápůjčce, součástí které byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky. Původní věřitel dne [datum] poskytl žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši [částka], které však žalovaná nevrátila ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná tak dluží tak žalobci z titulu bezdůvodného obohacení žalovanou částku [částka] s příslušenstvím. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaná soudu nesdělila, že by s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání nesouhlasila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel (spol. [právnická osoba]) postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou [právnická osoba], [IČO], která následně jakožto postupitel uzavřela dne [datum] s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] bylo zjištěno, že původní věřitel spol. [právnická osoba] dne [datum] zaslal na účet žalované částku [částka], kterou se žalovaná zavázala uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaná však dlužnou částku řádně a včas neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou jí žalobcem. Žalobci tak vznikl vůči ní nárok na zaplacení žalované částky a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 O.Z. ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobce podáním ze dne [datum] vzal žalobu ohledně celé jistiny ve výši [částka] zpět. K tomu uvedl, že žalovaná uhradila žalovanou jistinu včetně částky odpovídající nákladům řízení. Podle § 96 odst. 1,2,4 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlasu žalovaného není třeba, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. V daném případě vzal žalobce zpět žalobu zpět ohledně celé jistiny ještě dříve, než začalo jednání, soud proto podle § 96 odst. 1,2,4 o.s.ř. řízení ohledně částky [částka] zastavil, aniž vyžadoval souhlas žalované. Žalovaná je povinna dle § 1970 O.Z. ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. V daném případě to byla žalovaná, která procesně zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno a měla by to být ona, koho by měl soud zavázat, aby nahradila účelně vynaložené náklady žalobcem. Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady vzniklé v souvislosti s řízením v této věci, jejichž celková výše činí [částka] a je představována zaplaceným soudním poplatkem [částka], odměnou advokáta podle § 14b odst. 1, bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé – sepis žaloby a předžalobní upomínka) po [částka] a dle § 14b odst. 5 písm. a) AT za tři úkony právní služby po [částka]. Odměna a náhrada hotových výdajů byla ještě zvýšena o 21 % DPH, tj. o částku [částka]. Soud podotýká, že z důvodu právní jistoty účastníků řízení soudu nezbylo, než přiznat v tomto rozhodnutí žalobci náhradu nákladů řízení, a to i přesto, že žalovaná již náklady řízení uhradila. Žalovaná již není povinna znovu hradit náklady řízení a žalobci nevzniká právo na opětovné vymožení nákladů řízení. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vzniká účastníku řízení teprve rozhodnutím soudu o této povinnosti, a pokud žalovaná uhradila žalobci náklady řízení před rozhodnutím soudu, učinila tak bez právního důvodu. Je tedy na účastnících, aby si vzájemné pohledávky, tj. pohledávku žalované na vydání bezdůvodného obohacení a pohledávku žalobce na náhradu nákladů řízení podle tohoto rozsudku, vzájemně splnili, popř. vzájemně započetli.