25 C 373/2020-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím proti žalovanému, který uzavřel dne [datum] se [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) smlouvu o úvěru, na základě které mu vznikl dluh z neuhrazeného úvěru. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn původním věřitelem oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. Z žalobcem předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka] formou eurooil, což znamená, že právní předchůdce žalobce umožnil čerpání úvěru v hotovosti výběrem u čerpacích stanic Eurooil, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do [datum] s navýšením o [částka], celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit [částka], RPSN bylo sjednáno ve výši 69 466,90 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka] dne [datum] na čerpací stanici EuroOil, [ulice a číslo], [PSČ] [obec] Ani přes opakované výzvy k úhradě však žalovaný na úvěr neuhradil nic. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny. V rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, 21 Cdo 1484/2004 se uvádí, že„ při sjednání úroku při peněžité půjčce (úvěru) jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce (úvěru) v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v lednu 2019, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku pro potřeby domácnosti 16,28 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 48,84 %. V úvěrové smlouvě není procentní výše úroku z úvěru vyjádřena, nicméně je zřejmé, že poplatek za poskytnutí úvěru [částka], který žalobce nyní požaduje, při výši poskytnuté částky [částka] jednoznačně přesahuje maximální akceptovatelnou hranici úroku 48,66 % ročně. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Žalovaný od právního předchůdce žalobce získal částku [částka], avšak neuhradil na tento svůj dluh ničeho. Žalobci tak nyní dluží z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z. částku [částka]. Soud proto žalobě vyhověl v části, pokud jde o poskytnutou jistinu. Žalobě dále bylo zčásti vyhověno, pokud jde o požadovaný zákonný úrok z dlužné jistiny, a to od od [datum] do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. Podle zákona o soudních poplatcích, zákon č. 549/1991 Sb., sazebník poplatků, položka 1 bod 1. písm. a) za návrh na zahájení občanského soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky [částka] činí soudní poplatek [částka]. Dle položky 2, odst. 1 písm. a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky [částka] včetně, činí soudní poplatek [částka]. Podle položky 2, odst. 2 pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal, žalobci tak doměřil soudní poplatek ve výši [částka] Částku [částka] je žalobce povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň - sever ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 55,67 % (neúspěšný byl z 44,33 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11,34 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení celkem tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], doplatek soudního poplatku [částka], odměna advokáta ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka], paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka], a dle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem tedy [částka], z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 11,34 %, tj. [částka]. Tuto částku je tedy žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.